Jiří Pehe: Konflikt mezi Muskem a evropskými lídry sílí

I ve Velké Británii vyjádřil podporu krajně pravicové Straně nezávislosti Nigela Farage, i když se samotným Faragem, kterému sliboval velkou finanční podporu, se nakonec rozkmotřil.

Čtěte také

Jan Fingerland: Farage je zpátky, konzervativci znervózněli

Ten prý přestal být pro britskou nacionálně-populistickou pravici vhodným lídrem poté, co odmítl podpořit Muskovy výzvy, aby byl propuštěn z vězení krajně pravicový agitátor Tommy Robinson, který stál v čele loňských útoků na muslimy ve Velké Británii. 

Starmera Musk dokonce častuje nejrůznějšími urážkami a tvrdí, že je „komplicem znásilnění Británie“, protože prý v pozici nejvyššího státního zástupce před deseti lety nezasáhl dostatečně rezolutně proti pakistánským gangům, které znásilňovaly nezletilé dívky. Měl by prý být ve vězení. 

Musk už není „jen“ Musk

Kdyby byl Musk jen soukromníkem, jakkoliv bohatým, evropští lídři by asi na jeho různé výroky nereagovali. Jenže Musk vlastní vlivnou sociální síť X a je nyní pravou rukou nově zvoleného prezidenta Spojených států Donalda Trumpa. V jeho administrativě má stát v čele úřadu pro efektivitu vlády, který má snížit počty federálních úředníků a omezit regulace. 

Čtěte také

Marek Hudema: Zasahuje Musk do německé politiky, nebo ne?

Starmer Muskovy výroky označil za lži. Zastal se Jess Phillipsové, která v jeho vládě má na starosti boj proti násilí na ženách a dívkách. Když odmítla znovuotevřít vyšetřování deset let starého skandálu, vyprovokovala Muska k tomu, aby ji označil za „čisté zlo“. Starmer řekl, že Musk šíří jed krajní pravice, a překročil hranice toho, co je možné tolerovat. 

Proti Muskovu zasahování do vnitřní politiky Německa před nadcházejícími volbami se ohradil i dosluhující kancléř Olaf Scholz. Nejnověji se ke kritice Muska se přidali francouzský prezident Emmanuel Macron a norský premiér Jonas Gahr Støre.

Má právo říct, co chce?

Obhájci Muska na sociálních sítích argumentují, že má právo vyjadřovat se, k čemu chce. A poukazují na to, že Musk nedělá nic jiného, než čím proslul jiný americký miliardář George Soros. 

Čtěte také

Soros je už podle školáků nepřítel Maďarska. Tak vzniká autoritativní režim, varuje novinář

Tyto argumenty se ale míjejí s podstatou věci. Musk není, jak už bylo řečeno, jen soukromník, ale pravá ruka Trumpa a člen jeho nastupující vlády. 

Neobstojí ani srovnání se Sorosem. Ten podporoval různé občanské a vzdělávací aktivity v Evropě, zejména v té střední, ale nevměšoval se do stranické politiky evropských zemí způsobem, jakým to činí Musk. 

Blízkost Muska k Trumpovi nezbytně navozuje otázky, zda mluví za sebe, nebo zda plní nějaké prezidentovo zadání. Z minulosti víme, že i Trump preferoval spíše nacionálně populistické a krajně politické politiky v Evropě před umírněným středem.

A že viděl Evropskou unii spíše jako nežádoucího konkurenta než spojence. I některé Muskovy útoky na současné evropské politiky přitom mohou být vedeny snahou rozbít EU a její regulační rámce. 

Jiří Pehe|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas

Ještě před volbami prohlásil o místopředsedkyni Evropské komise Věře Jourové, že  je ztělesněním banálního byrokratického zla. Reagoval tak na její kritiku fungování jím vlastněné platformy X i na hrozbu pokut ze strany EU. Jourová řekla, že ze všech šéfů, které potkala, je Musk jediný, který není schopen rozlišovat dobro a zlo, a že sociální síť X je nyní hlavním centrem šíření antisemitismu. 

Spor evropských politiků s Muskem může dál eskalovat. Jisté je, že to, jak se evropští politici proti Muskovu vměšování do evropské politiky postaví, může výrazně ovlivnit vztahy mezi Trumpovými USA a EU. 

Autor působí na New York University Prague