Jiří Leschtina: Proč potřebujeme našeho velvyslance v ruské jámě lvové?
Novým velvyslancem v Rusku bude bývalý náměstek na resortu obrany Daniel Koštoval. Tímto oznámením ministerstva zahraničí skončily více než půlroční dohady mezi vládou a kanceláří prezidenta Pavla, zda vůbec má Česko vyslat v době ruské agrese na Ukrajině do Moskvy svého ambasadora.
Jistě nebylo vůči válčícímu Rusku úplně prozíravé, že zvěsti o rozporu mezi Hradem a Strakovou akademií pronikly na veřejnost. Rusové naše tápání kolem zastoupení v Kremlu jistě pozorně sledovali. A nijak to ani neposílilo nástupní pozici Danielu Koštovalovi v jeho nejtěžší misi.
Čtěte také
Ale právě proto, že máme co do činění s nepřátelskou mocností, nešlo přehlížet pochybnosti prezidenta a jeho poradců, že vysláním velvyslance do Moskvy legitimizujeme zločinný režim. A jak řekl Pavel: „Mohli bychom do určité míry zpochybnit všechno to, co pro Ukrajinu děláme.“
Nakonec ale prospělo souladu naší zahraniční politiky, že prezident akceptoval postoj vlády, podle níž je v zájmu Česka mít v Moskvě plnohodnotného velvyslance. Vždyť i po vypuknutí války velvyslanecký post v Rusku obsazuje drtivá většina našich západních spojenců, aniž by slevili z odsouzení válečných zločinů Kremlu. S jejich ambasadory můžeme přímo u zdroje získávat a předávat si informace, koordinovaně působit v zájmu těžce zkoušené občanské společnosti v Rusku.
Projev sebevědomí a svrchovanosti
Samozřejmě – Daniela Koštovala vysíláme do jámy lvové. Co ho čeká, to mrazivě popisuje v rozhovoru pro Deník N poslední velvyslanec v Rusku Vítězslav Pivoňka. Od slídění ruských uklízeček na velvyslanectví, přes kontrarozvědkou snované provokace a psychologický nátlak na všechny zaměstnance. A po vypuknutí války tohle všechno gradovalo vhozenými dýmovnicemi a demonstracemi před českou ambasádou s plakáty „Stop fašismu“.
Čtěte také
„Žili jsme tehdy už nejen pod tlakem tajných služeb, ale poštvali proti nám i část společnosti,“ vzpomíná Pivoňka.
Poté, co ministerstvo zahraničí informovalo o vyslání Koštovala, svěřil se prezidentův poradce Petr Kolář veřejnosti s obavami, že Rusům dáváme našeho velvyslance jako rukojmí. To je poněkud defétistický postoj, který bychom nečekali od protřelého diplomata.
Jestli by něco bylo pobídnutím Rusů ke stupňování nátlaku a provokací, pak situace, kdybychom nechali nižší diplomatický personál napospas rejům Putinových tajných služeb bez zaštítění mimořádným a zplnomocněným velvyslancem. V těchto temných časech potřebujeme mít v čele ambasády silnou osobnost odolnou vůči hrozbám a tlakům. A doufejme, že v Danielu Koštovalovi takovou personu vláda nalezla.
Pro Kreml není Česká republika někde na chvostu jeho imperiálních choutek. Především nás vnímá jako bývalou kolonii. A nyní nepřítele, který po odhalení sabotáže agentů GRU ve Vrběticích rozprášil ruskou špionážní rezidenturu v Praze, jako jeden z prvních začal dodávat Ukrajině těžké zbraně a rozjel tolik potřebnou muniční iniciativu. Ve zmíněném rozhovoru k tomu Vítězslav Pivoňka podotýká: „Já vím, že Rusko nám tohle bude chtít vrátit a pomstít se nám.“
A tváří tvář této hrozbě, která nezmizí, není vyslání velvyslance do Moskvy poníženým přitakáním zločinům Kremlu, ale projevem sebevědomí a svrchovanosti.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
