Jiří Leschtina: Pokusy o „vymlčení“ Ukrajiny? Nic jiného než přitakání zlu
Zuří v sousedství Evropské unie vyhlazovací válka Ruska proti Ukrajině? To jistě, ale jde o druhořadé téma ve srovnání s domácími problémy, které musí mít přednost před zahraniční politikou. Tak lze v kostce shrnout scestnou argumentaci, k níž se uchylují někteří naši populističtí politici při obhajobě zamýšlených nebo již dokonaných spojenectví s antisystémovými proruskými stranami.
Čerstvým příkladem je novopečená lídryně SOCDEM Jana Maláčová, vyzývající k upozadění či spíše k ignoranci ruské hrozby ve jménu vytvoření široké levicové aliance proti, jak ona sama říká, „ožebračování pracujících.“ Včetně spojenectví s komunisty Kateřiny Konečné, která Vladimira Putina líčí jako politika, jemuž „musíme věřit“ a který jen brání svou zemi před ohrožením ze strany NATO.
Tuhle taktiku zavřených očí už v praxi předvedlo hnutí ANO, když ho Andrej Babiš zakormidloval do otevřeně proruské europarlamentní frakce Patrioti pro Evropu. A že by tím ANO nahrávalo zájmům Ruska?
To se šéfka hnutí ANO v europarlamentu Klára Dostálová snažila popřít tvrzením, že s nikým v rámci frakce nemluvili o Rusku a Ukrajině. Ale jen o společných tématech, jako je Green Deal, migrace či právo veta.
Morální dilema
Kam vede tohle nemluvení o Rusku a Ukrajině, jsme ale mohli vidět hned při prvním hlasování nově zvoleného europarlamentu, který dvoutřetinovou většinou potvrdil pokračování podpory nezávislosti Ukrajiny i její nezvratné cesty do Severoatlantické aliance. Babišovi europoslanci odmítli toto usnesení podpořit. Hned zčerstva tak uvízli ve srovnaném hlasovacím šiku se svými patriotickými soukmenovci.
Tím se ocitáme u podstaty morálního dilematu, do něhož upadají politici uzavírající jakákoliv spojenectví s promoskevskými partajemi. Ať již to Babiš, Maláčová či kdokoliv další halí do jakkoliv ušlechtilých cílů. Za situace, kdy Putin na Ukrajině vraždí nevinné lidi, unáší děti, dopouští se nejhrůznějších válečných zločinů, není jakékoliv mlčení k zvěrstvům, které Rusko páchá, ničím jiným než přitakáním zlu.
Naši strůjci koalic s promoskevskými extremisty ať již pravicového, nebo levicového ražení možná doufají, že do našich parlamentních voleb bude Ukrajina dotlačena k nějakému pochybnému míru.
Možná bezděky odkryl své úvahy místopředseda ANO Karel Havlíček, když v zápalu obhajoby vstupu hnutí k Patriotům prohlásil: „Jsem přesvědčený, že rusko-ukrajinský konflikt v nějaké době, snad brzké, skončí, kdežto EU tady bude do budoucnosti.“
Pečeť kolaborace
Ať už ale bude vývoj Putinovy šílené agrese jakýkoliv, pečeť kolaborace to nesmyje z žádného politika, který si nyní zadá s pátou kolonou Ruska, ať v tuzemsku, nebo v Evropě.
Každopádně při pohledu na razanci, s jakou Kreml přesmýkl ekonomiku na válečnou trajektorii, si spíš můžeme být jisti, že Putinovy imperiální sny o obnovení ruské říše sahají mnohem dál než na Ukrajinu. Prostě všude tam, kde, jak říkal Leonid Brežněv, stanula noha sovětského vojáka.
Tím spíše pro zemi, v níž boty sovětských okupantů v osmašedesátém roce rozdupaly na padrť jakékoliv naděje na svobodu na dalších dvacet let, jsou pokusy některých politiků o „vymlčení“ Ukrajiny veskrze odpornou a podvratnou taktikou.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
