Jiří Leschtina: Jak tenisoví bafuňáři přiměli ke kapitulaci nejslavnější turnaj planety
Když loni po ruském vpádu na Ukrajinu organizátoři Wimbledonu vyloučili z nejstaršího a nejprestižnějšího tenisového turnaje ruské a běloruské hráče a hráčky, byl to logický a správný krok, podporovaný britskou vládou i 70 procenty veřejnosti v zemi. Krok o to impozantnější, že s ním londýnský All England Club zůstal mezi pořadateli světových tenisových turnajů zcela osamocen.
Jak si potom vysvětlit, že na nadcházejícím ročníku Wimbledonu už zase nebudou reprezentanti Ruska a Běloruska chybět? Stejně jako nechyběli od počátku Putinovy války na žádném z tenisových grandslamů a dalších stěžejních turnajů. Což už je samo o sobě nevábný unikát ve srovnání s většinou vrcholových sportů, které Rusům a Bělorusům zavřely brány svých mistrovských soutěží.
Čtěte také
Bylo by příliš jednoduché odsoudit vlastníky Wimbledonu, že jen tak šmahem odhodili svůj morální postoj. Jde totiž o to, že jak britský tenisový svaz, tak samotný Wimbledon byly za stopku ruskýma a běloruským tenistům a tenistkám vystaveny tvrdým trestům i neurvalému vydírání.
Kvůli tomu se loni ve Wimbledonu nehrálo o body do žebříčků. Britský tenisový svaz dostal pokutu milion dolarů od Asociace tenisových profesionálů (ATP) a 750 tisíc dolarů od Ženské tenisové asociace (WTA). A hlavně obě tenisové instituce hrozily, že pokud letos Wimbledon zákaz nezruší, britský tenisový svaz vyloučí ze svých řad a přijde o licence na pořádání turnajů. Vlastně hodlaly vystavit britský tenis pogromu.
Bafuňářský cynismus
A jestli z něčeho mrazí, tak z toho, že si tenisoví funkcionáři vůbec dovolí bezostyšně trestat organizátory Wimbledonu jen za to, že projevili elementární lidskost a solidaritu s ukrajinskými sportovci.
Čtěte také
Zarážející je urputnost, s níž šéfové tenisových asociací bojují proti – jak oni říkají „diskriminaci“ Rusů a Bělorusů. Aniž by projevili patřičné pochopení pro ukrajinské sportovce a sportovkyně, kteří nejenže na kurty už víc než rok přicházejí ve stresu a obavách o životy svých blízkých.
Ale ještě k tomu na druhé straně sítě proti nim nastupují i loajální občané ruského státu, jenž pokračuje v páchání válečných zvěrstev na Ukrajině, kterou chce srazit na kolena a připojit k říši.
Jak bychom se pak mohli divit šoku ukrajinské tenistky Lesji Curenkové, která se sesypala poté, co jí šéf Ženské tenisové asociace Steve Simon vysvětloval, že i kdyby hráčky z Ruska podporovaly válku na Ukrajině, je to jen jejich názor a neměl by jí vadit.
Čtěte také
Česko může být hrdé na to, že ho reprezentuje Petra Kvitová, která reagovala i na tuhle příhodu prohlášením, že jí záleží především na lidech a hráčích Ukrajiny a že Rusové a Bělorusové by nejenže neměli hrát na letošním Wimbledonu. Ale neměli by startovat ani na olympiádě v Paříži.
Právě onen bafuňářský cynismus je to, co spojuje vedení tenisových asociací s předáky Mezinárodního olympijského výboru, kteří tvrdě prosazují účast Rusů a Bělorusů na olympijských hrách. A zatím bohužel nelze vyloučit, že budou stejně úspěšní jako tenisoví činitelé, kteří bezostyšným nátlakem přiměli ke kapitulaci pořadatele nejslavnějšího tenisového turnaje planety.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
