Jiří Berounský: Proč tolik občanů ČR postihly exekuce?

28. březen 2018

Nemluvme o dluzích jako takových a jejich majitelích. Řekněme si něco o zákonech a jejich vývoji, které tomuto neblahému společenskému jevu vládly, tak jak o nich referuje ve svém článku Respekt.

Od září 2001 začal platit zákon, vytvořený tehdejším poslancem a pozdějším předsedou Unie svobody a ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem. Nikdo už asi dnes nezjistí, zda byla nově vzniklá legislativní situace iniciována pro činnost a zisky dravců, kořistících z ekonomické situace po pádu komunizmu, nebo zda se jednalo o poctivý pokus, jak má společnost s dlužníky zacházet.

V každém případě vymáhání už podle nově přijatého zákona neplatil stát, ale dlužník, což byla stěžejní skutečnost nového zákona spolu s pověřením vymáhání dluhů prakticky novou profesí, jíž se stala garnitura exekutorů.

O možných dopadech vzniklého zákona má jasno dnes i konzervativní poslanec ODS Marek Benda, hlasující tehdy proti zákonu, který říká: "Připadalo mi, že tato část státní moci by se neměla privatizovat za každou cenu, bez důkladně promyšlených pravidel."

Zbytečná morální ztráta

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán

Zákon nicméně prošel, i když zřejmě bez důkladně promyšlených pravidel. Stanovil odměnu exekutora na 15 procent vymožené částky. A aby se vyplatilo vymáhat i částky bagatelní, byla hranice minimální odměny stanovena na 3600 korun a hranice minimálních nákladů na 4300 korun.

Další peníze stál dlužníka advokát, takže z pětistovky za jízdu načerno měl zaplatit dlužník něco kolem 15 tisíc korun, plus další možné tisíce z prodlení. Kromě peněžní odměny dal ovšem zákon exekutorům vůči dlužníkovi i mnoho dalších pravomocí, takže existují desítky případů a osudů, připomínající historky z divokého Západu.

Těm napomáhala jak opomenutá teritorialita, tedy pravidlo, že dluh vymáhá jen ten exekutor, do jehož obvodu dlužník patří, tak nesolidní věřitelé, které bychom měli spíše nazývat lichváři.

Aby bylo jasno. Vyřčená kritika minulé praxe nemá znamenat v žádném případě omluvu a bagatelizování nesplácení dluhů, má však znamenat kritiku toho, že se jejich vymáhání stalo temným byznysem těch, kteří v tom umějí chodit a kteří se chovají nemorálně, i když ne protizákonně. V tomto smyslu byla většina nehorázností zákona po 17 letech odstraněna.

Jiří Berounský

Přemrštěné odměny advokátů a exekutorů snížil již ministr spravedlnosti Pospíšil, ale zejména tak učinil ministr Pelikán, který je v podstatě srovnal s německou praxí. I existence tohoto zákona a jeho proměny ilustrují smutnou skutečnost, jakou zbytečnou morální ztrátu – nehledě k té finanční – zaplatila tato země při přechodu od komunizmu k tržnímu hospodářství.

Spustit audio