Jiří Berounský: Nikdo není nedotknutelný

Ve všech mediích neustává komentování verdiktu Nejvyššího soudu o oněch třech exposlancích ODS. Začněme tedy oním Nejvyšším soudem. Snad nejdiskutovanější částí rozsudku bylo konstatování, že došlo k nepřijatelné ingerenci exekutivní moci do moci zákonodárné. Nediskutujme jako správní občané věrohodnost tohoto soudního výroku, i když podle Ústavy je v kapitole Moci exekutivní uveden jen prezident a vláda a k policejní razii na Úřadu vlády došlo čtrnáctého června, to je ještě - pochopitelně – za vlády Petra Nečase.

Podstatně důležitější je výrok o poslanecké imunitě, které exposlanci požívali, a proto prý nemohou být stíháni. I když za projev, opakuji za p r o j e v podle onoho článku dvacet sedm Ústavy je považováno jakékoli jednání poslanců ve sněmovních prostorách. Nezbývá tedy Vrchnímu státnímu zástupci dokázat - může-li tak učinit – že jednání se neodehrávalo ve sněmovně, protože jen na její prostory se vztahuje imunita. Proto, na základě onoho verdiktu Nejvyššího soudu musel Nejvyšší státní zástupce, ač se dle Lidových novin, netají nepřesvědčivostí verdiktu Nejvyššího soudu, zrušit na jeho základě rozhodnutí o zahájení stíhání v předmětné věci.

Právní zástupce exposlance Šnajdra považuje tento postup za obcházení zákona, neboť Zeman měl prý trestní řízení zastavit, nejen zrušit rozhodnutí o zahájení jejich stíhání, kdežto Zeman argumentuje tím, že to bylo jediné právní řešení. Šnajdrův advokát říká, že tím Zeman otevírá cestu, aby se v řízení v budoucnu pokračovalo. Ve hře zůstává ještě otázka kompetence soudního orgánu, jenž se má celou kauzou zabývat. Ani v této otázce neexistuje jednotný právní názor. Jsou totiž i hlasy, které hovoří o příslušnosti k soudu Ústavnímu. Sama ministryně spravedlnosti Marie Benešová prý chce – podle Lidových novin – doporučit prezidentovi, aby se na Ústavní soud kvůli výkladu ústavy, v níž jsou i ony čtyři články o imunitě poslanců, obsaženy, obrátil.

Na právní situaci celého řešení jsou zřejmě, i mezi právníky, různé názory. Tím více překvapují suverénní soudy většiny komentátorů nebo politiků. Za všechny je možno jmenovat výrok Marka Bendy, jenž prohlásil, cituji: Jsem z falešnosti státních zástupců spíš zklamán. Čekal jsem, že Pavel Zeman nepřipustí odvážné právní konstrukce doktora Ištvána, konec citátu. Já myslím, že o odvážnosti nebo neodvážnosti právních konstrukcí budeme moci hovořit až po soudním procesu.