Jiří Berounský: Demokracii je třeba vylepšit

Volby (ilustrační foto)
Audio svět na jednom místě Audio svět na jednom místě Volby (ilustrační foto)

Jsou sice důležité okamžité politické aktuality, ale protože i ty jsou – svým způsobem – důsledkem té trvalé politické aktuality, s níž si nikdo neví rady, promluvme dnes o ní.

Totiž o nutnosti reformy politického systému, v němž žijeme a pracujeme.

Rozklad demokracie nebolí hned, zatím jsme v anestezii, říká Bohumil Doležal

Bohumil Doležal

Komentátor, publicista a vysokoškolský pedagog Bohumil Doležal byl před revolucí disidentem a signatářem Charty 77. O aktuálním stavu české politiky říká, že je tu svinčík, jaký tady ještě nebyl, a obává se o zdejší demokracii.

Lidové noviny uveřejnily nedávno dva články, jejichž námět se shodou okolností týká našeho problému. Jeden článek se jmenuje „Fašismus se už nikdy nevrátí“ a druhý „Jak neztratit víru v demokracii“. Témata obou článků tak ve značně teoretické rovině rezonují s onou politickou realitou, v níž žijeme – totiž s nedostatky demokracie a její ekonomické sestry kapitalismu.

Těch nedostatků využívají různá populistická, či přímo nedemokratická a autoritářská hnutí a strany a stávají se tak vážnými uchazeči o politickou a ekonomickou moc. Těch nedostatků je mnoho a nedají se snadno odstranit.

Nedají se snadno odstranit i proto, že v parlamentech mnoha zemí už značnou část poslanců tvoří právě zástupci oněch nedemokratických sil. O nedostatcích se zatím jen mluví a žádný návrh na radikální změnu dosud nebyl podán. I tento text je jen časově omezeným příspěvkem k nesmělé diskusi, která mnohde ani nenastala.

Přežil se liberalismus?

Volby. Volit může a dokonce volit má každý. Ten, který ví, proč volí tu a tu stranu, který je politologicky vzdělán a chtěl by nějak přispět k blahu společenství, v němž žije. Volí ale i ten, který se stal obětí nejrůznějších, často promyšlených populistických hysterií a protože není dostatečně vzdělán, nerozumí problémům společnosti, je výsledkem voleb pak  parlament, v němž značnou část zaujali voliči neliberálních populistických stran.

Petr Honzejk: Opozice se potácí mezi obranou liberální demokracie a kýčem z bezradnosti

Petr Honzejk

Opozice se odhodlala ke dvěma krokům předem odsouzeným k nezdaru. Ve sněmovně chystá pokus o vyslovení nedůvěry vládě Andreje Babiše. V Senátu pak návrh ústavní žaloby na prezidenta Miloše Zemana. Ani v jednom případě neexistuje sebemenší naděje na úspěch.

Absurdně se tak historický boj mnohých politických vůdců minulosti za všeobecné volební právo po jeho dosažení obrátil proti společnosti.

Poslanci. To jsou ti, kteří tvoří zákony, jimiž se musí celá společnost řídit. Jenže jejich pořadí, to znamená pravděpodobnost zvolení, určuje strana, která své straníky posílá do volebního boje. Takže straník-fanatik, naprosto loajální ke straně, který se zasloužil o její existenci, jinak třeba naprostý primitiv, se stane zástupcem lidu v parlamentě a bude mít vliv na tvorbu zákonů, podle nichž mají ti ostatní žít.

Kdo bude zkoumat jeho znalosti o životě společnosti, v níž žije a kterou zastupuje? Nehledě k ekonomické moci takových poslanců při jejich vysílání do dozorčích rad jednotlivých podniků, které se stávají eldorádem stranických zájmů. Pro takzvané kroužkování, zavedené u nás, platí bohužel totéž jako pro všeobecné volební právo.

02162914.jpeg

Bude to těžké. Stačí se podívat na prezidenty dvou velmocí, s nimiž jsme měli dosud nejvíc co do činění. Ve Spojených státech je Trump a v Rusku Putin. Ten měl říct v rozhovoru pro deník Financial Times, že liberalismus se přežil. Opravdu se přežil?

Autor je publicista