Jindřich Šídlo: Zapalte mosty, Praha chátrá
Proveďme si krátkou rekapitulaci. Na začátku prosince se zřítila do Vltavy lávka pro pěší spojující Císařský ostrov s Trójou. V půlce prosince byl pro jistotu zakázán vstup pěším na Vyšehradský železniční most.
Ve čtvrtek večer pražský magistrát oznámil, že v noci do odvolání uzavře Libeňský most spojující Palmovku s Holešovicemi. Ve “velmi špatném” stavu je podle analýzy Technické správy komunikací dalších 23 pražských mostů a lávek, což často pouhým okem pozná každý, kdo se k nim přiblíží. Například k Hlávkovu mostu přes Štvanici, jehož uzavření by zřejmě způsobilo okamžitý kolaps nejen pražské dopravy.
Pak si ještě připomeňme, že Praha je zároveň šestým nejbohatším regionem EU. A zkuste se někoho z jejích obyvatel zeptat, jestli tomu kvalita života v hlavním městě odpovídá. Libeňský most je jen poslední ilustrací všeobecného úpadku Prahy.
Letos v říjnu dílo architektů Janáka a Mencla oslaví své 90. narozeniny - pokud se jich tedy dočká. Za celou dobu jeho existence ho ovšem nikdo neopravoval, byť minimálně posledních deset let je jeho žalostný stav patrný na první pohled.
Deset let čteme v pravidelných intervalech informace o tom, zda bude most skutečně prohlášen za kulturní památku, zda bude v podstatě zlikvidován a nahrazen dvouproudovou dálnicí nebo jestli bude citlivě rekonstruován. Výsledkem je, že jej úřady ve zjevné panice z opakování trojského pádu uzavírají přes noc asi jako slavný Glienicke Bricke při stavbě Berlínské zdi.
A na tomhle místě je úplně jedno, jakými složitými úředními a politickými “procesy” musel tenhle kubistický most projít. Důležitý je jen výsledek. A ten je absolutně tristní, nekonečně trapný, vlastně skoro tragikomický. Protože nejde o jeden most.
Smart city!
V tomhle příběhu se koncentruje všechno, co obyvatele Prahy musí už dlouho absolutně iritovat. Neschopnost cokoliv “zařídit”, abychom zůstali u jednoho populárního volebního sloganu, dotáhnout, prosadit anebo aspoň říct lidem včas, že se jim na několik měsíců nebo spíš let změní život.
Šestý nejbohatší region EU žije buď ve stavu absolutní nehybnosti zvolna přecházející do nekontrolovaného chátrání nebo v atmosféře hysterických pohybů svého zvoleného vedení. Nic jiného už jsme spoustu let nezažili. Abychom byli spravedliví, chmurný osud Libeňského mostu nejde jen za primátorkou Adrianou Krnáčovou (ANO) či jejím náměstkem pro dopravu Petrem Dolínkem (ČSSD).
Podepsalo se na něm několik předchozích politických reprezentací Prahy. Stejně jako na viditelné stagnaci města. Ovšem poslední volební období, které letos naštěstí skončí, překonává i ty nejbujnější představy. Co se vlastně za ty víc než tři roky v Praze za vlády profíků na magistrátu vlastně stalo? Ano, byl otevřen tunel Blanka a prodloužilo se metro A do Motola.
Obě mírně řečeno problematické stavby byly naplánovány či zahájeny ještě v divokých časech primátora Pavla Béma, na nějž ovšem možná budou Pražané vzpomínat jako na vizionáře, za nějž Praha zažila nebývalý rozkvět. To je vtip, ale ne až tak moc.
Seznam přání Pražana by mohl být dlouhý. Metro D. Prodloužení tramvajových tratí. Řešení zdaleka nedodělaného vnitřního okruhu. Doplňte dál podle libosti.
Roky plynou a jediné, co se v Praze mění, je stav její infrastruktury - rozpadá se nám před očima. Smart city! Město, které by mohlo patřit k těm nejlepším místům pro život na světě, vyvolává ve svých obyvatelích už téměř jen neurotické stavy. Připomíná to starý vtip: Praha by bylo skvělé město. Kdyby to ovšem byla Vídeň.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.