Jindřich Šídlo: SUPR Václava Klause

A ať už si myslíme cokoliv, nelze mu upřít, že je to nejúspěšnější politik celé polistopadové éry - deset let prezident, pět let a šest měsíců premiér, čtyři roky předseda sněmovny, dva a půl roku ministr financí. Otec zakladatel a dlouholetý předseda nejstabilnější pravicové strany postkomunistické Evropy. Řečeno s klasikem: Dámy a pánové, kdo z vás to má?

Václav Klaus dosáhl včeho, čeho se v této zemi a v tomto oboru dosáhnout dá. Pak se ovšem nemůžeme vyhnout otázce, ke které nás přivedl Klausovo sobotní vyjádření k jeho politické budoucnosti: "Situace se mi zdá beznadějná, a pokud by byla nějaká šance do toho promluvit, tak by to možná stálo za to." Konec citátu. Takže: pokud jste za třiadvacet let u všeho důležitého, co se v zemi stane, jak je možné, že je situace "beznadějná"? A jaký je potom váš osobní podíl na této beznaději?

Václav Klaus nebo jeho příznivci by možná odpověděli, že se všechno zvrtlo až po Klausově odchodu z čela ODS v roce 2002 a během deseti následujících let nemohl jako prezident každodenní politiku v zemi ovlivňovat. Jenže, to za prvé není pravda, byť při pohledu na prezidentství Miloše Zemana musíme Klause nutně ocenit za jeho velmi uměřený výkon úřadu.

A za druhé, konec Klausovy stranické éry přišel před jedenácti lety ve chvíli, kdy po čtyřech letech ve smluvní opozici dokázal v čele ODS prohrát volby s Vladimírem Špidlou o rovných pět procent. Ano, tehdejších 24 procent se pro dnešní ODS jeví jako výsledek snů, přesto Klaus v roce 2002 odešel s téměř potupnou porážkou, kterou absolutně nečekal.

Teď, ve dvaasedmdesáti letech, Václav Klaus uvažuje o návratu. V jeho věku samozřejmě problém není, Karlu Schwarzenbergovi bylo stejně, když se postavil do čela TOP 09 a způsobil volební senzaci roku 2010. Má Klaus stejnou šanci? Inspirací mu může být Miloš Zeman, který deset let čekal na velký comeback a dočkal se. Jenže deset let celkem spolehlivě zahlazuje nepříjemné vzpomínky. Klaus je pryč sotva půl roku a jeho poslední velký krok v úřadu, velkorysá amnestie, nebude zapomenuta dlouhá léta.

A pak tu máme seznam potenciálních spojenců, kteří Václavu Klausovi nabízejí své služby: Jana Bobošíková, Boris Šťastný a možná další osobnosti pod názvem SUPR (Suverenita - Prosperita), což je jméno s elegancí neznačkových kraťasů na tenisových kurtech v Karlových Varech. Sestava snů.

Přesto je zřejmé, že Václav Klaus své věrné dokáže oslovit i dnes. A není divu, že z toho třeba v ODS musejí být nutně nervozní. Klaus sice volby nevyhraje, ale to se nakonec v roce 2010 nepovedlo ani Straně práv občanů s Milošem Zemanem v čele. Tehdy získala 4,3 procenta hlasů. A kvízová otázka na závěr: komupak tyhle hlasy asi tak chyběly a co to způsobilo?