Jindřich Šídlo: Nejupřímnější projev Aleny Schillerové
Ve Sněmovně platí jedno pravidlo. Vždy, když se tu někdo postaví k mikrofonu a zahájí svou řeč slovy „původně jsem dnes vystupovat nechtěl, ale“, následuje projev, který je buď úplně zbytečný, nebo skandální.
Čtěte také
Ministryni financí Aleně Schillerové se ve čtvrtek při projednávání ústavní žaloby na prezidenta Miloše Zemana podařilo naplnit druhou variantu. „Je to opoziční a senátorská špína,“ citovala ministryně vzkaz prostého voliče, který prý obdržela.
Paní Schillerová není v politice dlouho, proto patrně neví, že tahle metoda „poslechněte si, co mi voliči píší“ patří k nejomšelejším trikům parlamentního života, nejpozději od doby, kdy předseda opoziční ČSSD Jiří Paroubek v únoru 2009 citoval ve sněmovně údajné dopisy, které mu psali pacienti postižení regulačními poplatky ve zdravotnictví.
Ale tehdy to bylo aspoň úplně legitimní politické téma, Paroubek seděl v opozičních lavicích a od svých voličů měl docela silný mandát hájit jejich zájmy – a mezi ně patřilo i přání neplatit v ordinacích na dřevo.
Co od ní můžeme ještě čekat
Čtěte také
Alena Schillerová žádný individuální mandát nemá, nikdy neprošla žádnými volbami, pokud nepočítáme počty lajků na Instagramu. Je členkou vlády s důvěrou Sněmovny a těší se plné důvěře a podpoře předsedy vlády a prezidenta. Toto postavení vyplývající především z její neutuchající loajality k oběma mužům jí vybavilo zvláštní představou o vlastní výjimečnosti.
K čemuž mimochodem přispěli všichni členové kabinetu, kteří v létě v předklonu dojížděli na ministerstvo financí, aby po hodině opouštěli pracovnu Schillerové s poníženými díky, jak pro ně ministryně „našla“ chybějící miliardu – jako kdyby ty peníze hledala ve vlastní peněžence.
Schillerová dokonale ilustruje novou podobu české politiky posledních let – marketingově opracovaná „odbornice“ (ať už to znamená cokoliv), která po vzoru svého šéfa otevřeně pohrdá parlamentem, aniž by zřejmě chápala, že moc, kterou má na nějakou dobu propůjčenu, vychází právě z něj – a ne naopak.
Čtěte také
Hnutí, za nějž ve vládě sedí, sice poslední volby suverénně vyhrálo, ale pořád reprezentuje „pouze“ třetinu voličů. Strany, jejichž poslanci ve čtvrtek hlasovali pro žalobu, zastupují skoro dva miliony voličů – ano, je to momentálně menšina, ale někdo by mohl ministryni Schillerové vysvětlit, že to tak patrně nebude navěky.
Ve čtvrtek z ministryně ve Sněmovně vytryskl mimořádně upřímný projev jejího myšlení, které doposud skrývala za masku pečlivé úřednice, kterou zajímají jen rozpočtové kapitoly.
Vzhledem k její stále stoupající hvězdě není vyloučeno, že bude hrát v české politice důležitou roli ještě dlouho. Je vlastně dobře, že nám včas sdělila, co si vlastně myslí o demokracii a co od ní můžeme ještě čekat.
Autor je šéfkomentátor serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.