Jindřich Šídlo: Lidovci, lustrace a hygiena

Zažili jsme už v české politice ledacos, ovšem rozpad vlády ještě předtím, než bude formálně potvrzena v úřadu, ještě ne. Gratulujeme, rekordy jsou od toho, aby se překonávaly.

Nedělejme si iluze, každá koalice je nejsilnější a nejsoudržnější v okamžiku, kdy její lídři podepisují koaliční smlouvu. Pak už se jen pomalu rozpadá, s občasným vzepjetím ve chvílích, kdy to vypadá, že by dramatické rozepře skutečně mohly vyústit až ve skutečný rozpad vlády, což v tu chvíli samozřejmě nikomu nevyhovuje.

Aktuální napětí v koalici je ale jen logickým důsledkem způsobu, jakým tato vláda vznikala a co všechno při své vzniku dohodla – nebo lépe řečeno nedohodla. Lustrace jsou přitom – střízlivě viděno – problémem druhého řádu, ale už se moc těšíme, až přijde na taková témata, jako daně a rozpočet na rok 2015 obecně, případně obsazení postu eurokomisaře, o němž bude vláda rozhodovat někdy letos na podzim v tradičně klidné volební atmosféře.

Nedivíme se lidovcům, že lustrace považují za zásadní otázku: Kolaborace lidovců v Národní frontě je již zapomenuta, strana se od své minulosti odstřihla už v listopadu 1989 a řada voličů KDU skutečně upřímně a z dobrých důvodů vyznává to, co část české levice označuje primitivním výrazem „primitivní antikomunismus“.

Lustrační zákon je víc než 22 let po svém vzniku (připomeňme, že původně měl platit pět let) už víceméně pouze symbolem. A teď vysvětlení speciálně pro lidovce: V okamžiku, kdy byli ochotni zasednout v jedné vládě s člověkem, jenž jako první ministr od roku 1992 nemůže předložit čisté lustrační osvědčení, je jejich boj za tento symbol poněkud méně věrohodný, než kdyby si na to vzpomněli právě třeba během koaličního vyjednávání.

Lidovci navíc hlasovali v prvním čtení pro služební zákon, jehož smyslem je – zjednodušeně řečeno – zařídit, aby se na ministry lustrační zákon nevztahoval.

To je v české politice taky novinka: Zákon sice ještě zdaleka neplatí, není jasné, jak bude ve finále vypadat, ale prezident si jej stanoví jako podmínku pro vznik vlády. A lidovci – stejně jako ANO a sociální demokrati – kývnou. Pak se ale nemohou moc divit, co všechno se může stát hned vzápětí.

Na druhou stranu, zrušit lustrační zákon na návrh komunistů se rovná kapitulaci, potupné porážce s historickým protivníkem. To je zase vzkaz pro sociální demokraty – ti, kterým teď chcete pomoci, budou vašimi spojenci znovu přesně jen do chvíle, než se stanou silnějšími, než jste vy. Stačí si přečíst nějakou učebnici dějepisu.

Lustrační zákon podle názoru autora této poznámky ztratil svůj smysl i étos už dávno. Pokud bude zrušen, nic strašného se nestane. Symboly jsou ale v politice někdy důležitější než obsah, což i sociální demokraté vědí velmi dobře. Proto by měli odolat a zrušení lustrací v režii KSČM nepodpořit. Nejen kvůli lidovcům a své vládě. Říkejme tomu třeba hygienické důvody.