Ještěři odhazují ocas kvůli jedu

Takzvaná kaudální autotomie je běžným obraným mechanismem mnoha druhů ještěrů. Predátor se často spokojí s ukořistěným ocasem, ještěr přežije a časem mu ztracený kus těla opět doroste. Ztráta ocasu ovšem přináší i značné nevýhody - především omezenou pohyblivost a pomalejší růst. Vědci předpokládali, že důvodem, proč se odhazování ocasu v evoluci ještěrů objevilo a udrželo, je přítomnost velkého množství predátorů. Laboratorní experimenty kombinované s terénním pozorováním v Řecku ovšem biologům ukázaly, že podstatné není množství dravců, ale jejich druh.

Vědci zjistili, že jedinými predátory, na nichž záleží, jsou zmije, které se specializovaly na lov ještěrů. Má to svou logiku, protože u nejedovatých dravců zachrání autotomie ještěrovi život jen v řídkých případech, kdy jej dravec náhodou chytí zrovna za ocas. V případě útoku jedovaté zmije je ovšem situace jiná, protože i letmé kousnutí do ocasu dokáže vpravit do těla smrtelnou dávku jedu. Okamžité odhození ocasu pak může zabránit tomu, aby se jed dostal k životně důležitým orgánům. Vědci svou studii prováděli ve Středomoří, ale předpokládají, že její výsledky budou platit i na jiných místech, kde ještěři žijí po boku jedovatých hadů.