Jen vtipy nestačí. Exministr zahraničí Johnson nedokázal zastavit ústup Británie ze světové scény

Boris Johnson v rezignačním dopise uvedl, že přístup Mayové povede k polovičatému brexitu a k tomu, že se Británie se stane kolonií Evropské unie. Zpravodaj BBC pro diplomatické otázky James Landale při té příležitosti rozebírá, čeho Johnson v čele diplomacie dosáhl.

Z pozice ministra zahraničí měl bývalý starosta Londýna svět přesvědčit, že brexit neznamená ústup ostrovní monarchie ze světové scény. Jen málo historiků však podle novináře Landalea dojde k závěru, že v této věci Johnson uspěl.

Britská vláda se po rezignaci ministra pro brexit ocitla v krizi

• Upravit
• Smazat

Ve Velké Británii rezignoval dosavadní ministr pro odchod z Evropské unie. David Davis naznačil, že už nemůže podporovat přístup premiérky Theresy Mayové k brexitu, a vyvolal tak vážnou vládní krizi.

V pondělí měl navíc v Londýně řídit summit o západním Balkáně, aby doložil, že Británie se drží svých závazků vůči evropské bezpečnosti. Místo toho se ale Johnson nakonec trápil rozhodováním o vlastní budoucnosti a zúčastnění ministři zahraničí mezitím na Twitteru dávali najevo rozladění nad nepřítomností hostitele.

Tento týden přitom měl být hlas Británie slyšet – a to nejen na summitu NATO v Bruselu, ale i při následné návštěvě amerického prezidenta Trumpa v Británii. A diplomaté musí být aktivní i po smrti britské občanky na otravu nervově paralytickou látkou ruského původu. Odchod Borise Johnsona tak zesiluje pocit nejistoty, který z britské zahraniční politiky cítili mnozí cizí diplomaté a politici.

Nenaplněná očekávání

Zpravodaj BBC píše, že když byl Johnson uváděn před dvěma lety do úřadu, mnozí doufali, že svůj šarm a inteligenci dokáže přetavit do státnických postojů. Ministr zahraničí s některými rysy politické hvězdy mohl zajistit, že Londýn bude na mezinárodní scéně slyšet.

Ostatně i James Landale jako žurnalista sledoval, jak se k rozcuchanému politikovi, jenž měl šanci stát se příštím premiérem, při jeho prvních mezinárodních schůzkách hrnuli resortní kolegové kvůli společným fotografiím.

Fotbalový šampionát jako Hitlerova olympiáda? Britský ministr zahraničí ostře kritizoval Rusko

• Upravit
• Smazat

Případ otravy otce a dcery Skripalových, kteří se podle informací BBC stále nacházejí v kritickém stavu, z britské politické scény i nadále nemizí. A vášnivě se o něm diskutuje na nejrůznějších úrovních. Hlasitým kritikem ruského angažmá v celé kauze je zejména ministr zahraničí Boris Johnson. A servítky si v žádném případě nebere.

Naděje se ale prý brzy změnila ve zklamání, když Johnsonova opakovaná faux pas a nevhodné výroky mnohdy mařily pokrok při jednáních s britskými spojenci i odpůrci. Ministr žertoval o mrtvých tělech v Libyi a Barmě nebo recitoval nevhodné verše z Rudyarda Kiplinga.

Jeho nepřesná poznámka, že vězněná Britka íránské národnosti Nazanin Zaghariová-Ratcliffeová v Íránu školila novináře, zase podle její rodiny a podporovatelů uškodila snahám o její propuštění.

Některé Johnsonovy vtípky nicméně fungovaly a mnohým zahraničním politikům připadal britský ministr zahraničí zábavný. Článek BBC rovněž vyzdvihuje návštěvu Libye v roce 2017, kde se Johnson „setkal se správnými lidmi, mluvil s nimi o správných věcech, nikoho neurazil a podařilo se mu v této části severní Afriky najít pro Británii vlivnou pozici“. Na jiných diplomatických fórech, jako byly schůzky s barmskými činiteli v OSN, Johnsonův šarm a tah na branku přispěly k pokračování v jednáních.

Zahraniční diplomaté ale čas od času také vyjadřovali frustraci z bezobsažnosti schůzek. Novinář Landale vzpomíná, jak si mu mnozí z nich stěžovali, že do svých domovských zemí nemohou zasílat depeše pouze se samými vtipy Borise Johnsona. A egyptský prezident Abdal Fattáh Sísí dokonce z jednání se zmateným ministrem zahraničí prostě odešel, když se Johnson nedokázal odpoutat od zdvořilostních žertíků.

Upozaděná Británie

Borisi Johnsonovi se ale hlavně nedařilo sdělit, jaká je britská politika ve světě. Podle BBC jeho důraz na vzdělávání žen a záchranu slonů málokdy zapadal do širšího rámce. Chyběly odpovědi na otázky, jaká je reakce Londýna na vzestup zemí jako je Čína nebo Indie či co si Britové myslí o dlouhodobé migraci ze subsaharské Afriky, kde se v příštích dekádách čeká demografická exploze.

Nezazněly ani plány toho, jak chce britská vláda vyřešit svůj rozporuplný přístup ke konfliktu v Jemenu, kdy zároveň prodává zbraně Saúdské Arábii a posílá zahraniční pomoc protistraně, a kde po bojích zůstávají zranění a hladoví civilisté. A jaký je britský přístup k problematice Sýrie nebo Severní Koreje?

Čtěte takéZe zdravotnictví do čela britské diplomacie. Borise Johnsona nahradí Jeremy Hunt

To všechno jsou přitom klíčové záležitosti. Kromě nich pak vyvstávají naprosto fundamentální otázky plynoucí z brexitu a nejistého vztahu se stále nezávisleji uvažujícími Spojenými státy za Donalda Trumpa. Bývalý švédský premiér Carl Bildt v pondělí na Twitteru uvedl, že Británie, která dříve měla vůdčí roli ve světě, dnes nedokáže určit směr ani sama sobě.

Samotní britští diplomaté by asi tak ostrou kritiku odmítli. Jako příklad vůdcovství Londýna ve světě by uvedli třeba způsob, jakým přesvědčil 28 zemí, aby vyhostily 150 ruských diplomatů po útoku nervovou látkou v Salisbury. Otázka na podobu britské zahraniční politiky ale zůstává na stole a nástupce Borise Johnsona na ni bude muset najít odpověď.