Jefim Fištejn: Konec pozitivní diskriminace
Ve Spojených státech se v těchto dnech mluví hlavně o rozhodnutí Nejvyššího soudu, který ruší tak zvanou afirmativní akci, často nazývanou také pozitivní diskriminace. Je to zákonné ustanovení, které zavazovalo vysoké školy přednostně přijímat na studia žadatele afroamerického, latino-amerického či jiného menšinového etnického původu na úkor bílých studentů.
Čtěte také
Soudní pře dostala půvabný název Studenti za rovné přijetí proti prezidentovi a studujícím Harvardské univerzity. V rozsudku se většina soudců přiklonila k názoru, že takové vysoké školy jako Harvard nebo Univerzita Severní Karolíny se dopouštěly nezákonné rasové diskriminace tím, že barva pleti nebo původ hrály při zápisu rozhodující roli.
Tato praxe byla pokládána za povinnou v posledních 45 letech, i když byla v rozporu se 14. dodatkem americké Ústavy pocházejícím ještě z roku 1868.Tento zjevný rozpor se americká justice snažila překonat tvrzením, že se sice jedná o diskriminaci, leč je to diskriminace pozitivní, tudíž ku prospěchu těch, kdo byli obětí předchozího bezpráví.
Je to pouze nebezpečné demagogické slovíčkaření, protože nové bezpráví je pácháno na lidech, kteří jsou trestáni bez osobní viny za hříchy předků. Bezpráví se nikdy nemůže stát právem, i když ho opentlíte sebepokrokovějšími slovy.
Není důležitá kvalita, ale množstevní rozmanitost
Představa o správnosti nerovného přístupu v amerických školách se zakládala na teorii rozmanitosti, diverzity. To znamená, není důležitá kvalita absolventů výuky, nýbrž jejich množstevní rozmanitost. Je samospásná. Třída, kde jsou zástupci 30 národností, je automaticky lepší než ta, kde je jen 25 etnik.
Čtěte také
Není radno nahrazovat smysl jakýmsi formálním kritériem, je to vždy cesta do slepé uličky. Z původně bohulibého principu se stal celý komerční byznys, každá škola musela mít „konzultanta pro záležitosti diverzity“. Poměrně záhy vedl k naprosto neospravedlnitelným praktikám. Navíc takový formalistický přístup vždy dříve či později naráží na jiné, stejně dogmatické kritérium.
Říkáte, že pozitivní diskriminace je zapotřebí, aby se vyrovnaly kulturní úrovně studentů, z nichž mnozí jsou nevlastní vinou zaostalí? Ale vždyť současná pokrokářská sociologie vychází z předpokladu, že nejsou vyšší a nižší kultury, jsou kultury pouze různé a jiné, avšak stejně hodnotné a vyvinuté svým způsobem. Tamtamy afrických šamanů jsou vlastně stejně hodnotné jako Mozartova hudba. Pak proč upřednostňovat zástupce etnických menšin před bílými studenty, když všichni jsou stejně hodnotně vzdělaní, jen na svůj způsob?
Právě proto, aby k těmto nesmyslům nedocházelo, vrátil se americký Nejvyšší soud ke 14. dodatku Ústavy nařizujícímu vůči žadatelům o vzdělání uplatňovat stejná, nikoli přednostní práva, ať již jsou odůvodňována jakkoliv. Je pozoruhodné, že stávající prezident Joe Biden v desetiminutovém proslovu napadl rozhodnutí soudu jako tmářské, ale to už patří k současnému americkému folkloru.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
