Spojené státy podle očekávání oznámily zahájení půlročního období, po němž země vystoupí ze Smlouvy o raketách středního a krátkého doletu – nestáhne-li Rusko své okřídlené střely, které překračují uvedený dosah.
Rusko na to odpovědělo oznámením, že nejenže takové rakety nestáhne, ale naopak rozmístí u evropských hranic další, neboť tím pro něj smlouva rovněž končí.
Podobá se mezinárodní politika více šachům nebo boxu? Asi tak trochu obojímu, přičemž jen v boxu vedle ran padají i silná slova. Ta ale neodráží skutečnou sílu a někdy ani záměry účastníka zápasu. Tak je tomu i v případě rusko-západního sporu o umístění protiraketového systému NATO ve východní Evropě.
Že Rusko porušuje omezující smlouvu, tvrdil Washington ještě za Baracka Obamy, od roku 2014. Rusko to vždy popíralo a tvrdilo, že smlouvu porušují naopak Spojené státy tím, že budují na východě Evropy protiraketový štít.
Ruská logika byla taková, že co je dnes štít, může být zítra meč. Není vyloučeno, že americké rozhodnutí uspíšilo Putinovo prohlášení, že Kreml se jaderné války nebojí, neboť Rusové po ní půjdou do ráje coby mučedníci, zatímco „agresoři zdechnou dříve, než dostanou rozhřešení.“
Všichni spojenci Američanů v NATO bez výjimky pokládají ruské porušování smlouvy za prokázané. Zatímco po stažení pověstných Pershingů Spojené státy nemají na evropském území žádné střely s doletem kolem 500 kilometrů, tudíž Evropu nemohou bránit ničím jiným než balistickými raketami z velké dálky, Rusko naopak ohrožuje celé toto území z Kaliningradské oblasti, z Běloruska a odevšad, kde s NATO hraničí.
Uměřenost není to, co by Donaldu Trumpovi bylo vlastní, ať jde o jeho vztahy se ženami, účes, developerský vkus nebo třeba zahraniční politiku. V noci na sobotu se mu však takový uměřený kousek přece jen povedl.
Snímky z družic, odposlechy telefonátů ruských vysokých důstojníků a jiné zpravodajské informace jednoznačně dokazují, že již nyní má Rusko na místě instalovány nejméně čtyři raketové komplexy plně připravené k útoku.
To je důvod, proč proti ruskému návrhu rezoluce Valného shromáždění OSN, který volal pro zachování nyní vypovězené smlouvy, hlasovaly všechny země Evropy včetně takových států jako Turecko, Albánie, Černá Hora a Makedonie. Kreml utrpěl tudíž těžkou diplomatickou porážku, leč svou politiku nezměnil.
23. ledna letošního roku Moskva demonstrativně prezentovala nové systémy okřídlených střel, které očividně porušují podmínky staré smlouvy. Je to podivný způsob přesvědčování partnerů o tom, že smlouva je striktně dodržována. Nelze se potom divit americkému odhodlání reagovat rázně na Putinův postoj. Dnes už to jsou dějiny, důležité je, co bude dál.
Jako „návrat do dob studené války“, s nímž ruská propaganda operuje, vyhlíží odhalení, s nímž přichází deník New York Times, odvolávající se na informace amerických tajných služeb. Rusové podle listu tajně rozmístili na svém území střely s plochou dráhou letu. Deník to označuje za porušení Smlouvy o likvidaci raket středního a kratšího doletu. Tuto smlouvu v prosinci 1987 uzavřely Spojené státy a tehdejší Sovětský svaz.
Moskva rakety z pohraničí stáhnout nemůže, neboť by tím uznala, že několik let světovou veřejnost drze obelhávala. Smysl kremelské taktiky je jednoduchý – zastrašit Evropany hrozbou jaderné války a přinutit je rezignovat na rozmístění amerických protizbraní na svém území.
Dříve nebo později to vyprovokuje Američany k tomu, aby na kontinent vrátili vylepšené střely typu Tomahawk a jiné zbrojní systémy s manévrovacími či hypersonickými hlavicemi.
Technické zaostávání Ruska vede k tomu, že v případě vážné vojenskopolitické krize může Kreml použít strategii preventivního prvního úderu, ježto stávající vojenská doktrína mu to umožňuje.
Světové společenství bude stát v dohledné době před osudovou otázkou: je možné i nadále smířit se se situací, kdy jaderný knoflík je v rukou pošuka, který kvůli uspokojení vlastních ambicí je schopen ohrozit osud planety?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
