Jednotky KFOR v Kosovu mají od pondělka už "jen" 10 000 lidí

V Kosovu téměř k žádným incidentům nedochází. Počátkem roku 2004 tomu bylo stejně. Pak ale 17. března vypukly proti srbské nepokoje s desítkami mrtvých a raněných a vyrabovaných a vypálených objektů. Včetně církevních. Může se situace opakovat? Podle mnohých ne.

Albánská většinová populace vyhlásila před téměř dvěma roky jednostranně nezávislost. Má tedy svůj stát. Potřebuje podporu těch zemí, které ho uznaly. Pokud by vypukly nekontrolované násilné nepokoje, znamenalo by to, že bez silného KFOR kosovské bezpečnostní síly nemohou na podobné situace reagovat. A to asi nemohou. Je tedy pravda, že by byly etnické násilnosti proti zájmu kosovských institucí. Jednak by pobouřily NATO a její nejvlivnější členské země a také by daly trumfy do rukou Srbska a jeho spojence Ruska, které jakékoli debaty o samostatnosti Kosova odmítají. Sečteno a podtrženo. Bezpečnost Srbů a dalších národnostních menšin není závislá jen na KFORu, ale prioritně na vůli Albánců. Mezinárodní skupina pro monitoring práv menšin MRGI sídlící ve Velké Británii upozornila na nedostatek politické vůle Albánců, aby příslušníci nejen srbské, ale i dalších menšin, tedy celkem 12 ti procent populace v zemi zůstávali. Albánci musejí počítat s tlakem ze Západu, pokud se chtějí o přetvoření Kosova ve skutečný stát upřímně pokusit. Snížení počtu vojsk na 10 000 bylo předem oznámeno a nejde o krok pro místní zcela nečekaný. Aliance dokonce upozorňuje, že během 14 měsíců může být početní stav KFOR snížen na 2500.

V souvislosti se stahováním zahraničních vojsk z provincie se objevilo více verzí skutečných příčin. O v uvozovkách "lepšící" se bezpečnostní situaci jsem již hovořil. Pak je tu samozřejmě ekonomická krize. Je jasné, že dlouhodobé udržování mezinárodních jednotek není zadarmo. NATO také potřebuje posílit své jednotky v Afghánistánu.

Objevila se ještě další verze, i když zdůrazněme hned na začátku poněkud přitažená za vlasy. Podle srbského deníku Politika jsou z Bruselu z diplomatických zdrojů cítit náznaky, že by se Kosovani mohli pokusit silou integrovat severní oblasti provincie s většinou etnických Srbů. Vše by mělo být údajně obdobou někdejší operace Bouře ze srpna roku 1995, kdy chorvatská armáda ukončila existenci quasi státu etnických Srbů na svém území takzvané Republiky srbská Krajina. Něco podobného je ale v tuto chvíli těžko myslitelné. Už proto, že na něco takového nemají Albánci v tuto chvíli kapacity. A negativní silové řešení ze strany NATO by bylo nevyhnutelné.

Od roku 1999 po bombardování Jugoslávie letectvem Aliance se vrátilo do Kosova oficiálně 19 000 Srbů. Tedy asi jedna desetina. Vytváření nových občin s většinově srbským obyvatelstvem, které předpokládal plán Martiho Ahtisariho se v podstatě nepodařilo realizovat. Většina kosovských Srbů se v listopadu loňského roku odmítla účastnit lokálních voleb, které poprvé organizovaly kosovské úřady. Volit přišla jen část Srbů z enkláv, obklopených albánskou většinou, kteří už rezignovali na reálnou pomoc z Bělehradu a hlasováním se pokusili zvolit si nová zastupitelstva. Většina etnika však nadále podléhá vedení srbské vlády.

Zvláště pro Srby ve zmíněných enklávách, které bezprostředně nesousedí se Srbskem bude hodně záležet na tom, zda se podaří efektivně využívat pomoc navrátilcům. Ministerstvo pro uprchlíky má pro letošek na tento účel obdržet přes sedm milionů eur. Prostředky se ale nakonec nemusí vůbec dostat do rukou těch, kterým jsou určeny. Kosovo je považováno za jakousi černou díru, kde kvůli korupci bez kontroly mizí peníze ze zahraničí a pro potenciální investory je nepřípustné. A vše půjde dokola. Obyvatelé nebudou mít ani chuť ani šanci zařadit se do legálních ekonomických struktur a šedá ekonomika bude představovat až 2/3 příjmů obyvatel. Sklony k pašování a obchodu s drogami a bílým masem tu funguje po desetiletí. Je vzhledem k tradici takového v uvozovkách "podnikání" a příslušného know- howe ve zmíněných oblastech Balkánu vůbec zájem o nějaké změny.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .