Jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova nebylo v rozporu s mezinárodním právem

Soudci Mezinárodního soudního dvora, nejvyšší podobné instance OSN rozhodli poměrem hlasů 10 ku 4, že kosovská separace, nijak mezinárodní právo neporušuje a to ani rezoluci 1244, schválenou radou bezpečnosti OSN, která o Kosovu mluví jako o nedělitelné součásti Jugoslávie, jejíž nástupcem dnešní Srbsko je.

Radost v Prištině, centru Kosova a zděšení v Bělehradě hlavním městě Srbska. Nic jiného se ani nedalo očekávat. Kosovští představitelé, tedy většinově Albánci si od včerejšího verdiktu slibují především uznání ze strany dalších zemí OSN, které zatím s podobným krokem váhaly. A následné přijetí do světové organizace.

Mnohem složitější je ale situace v Srbsku, respektive pozice tamního prezidenta Borise Tadiče a jeho vlády. Jednoznačnost verdiktu Mezinárodního soudního dvora je jednoznačnou porážkou politiky vlády. Ta dva roky usiluje o zpochybnění legality nezávislosti Kosova. Tomu je od včerejška konec. Prohrou je rozhodnutí i ve smyslu vnitropolitické situace. Žádost o posouzení, zda bylo jednostranné vyhlášení separace Kosova totiž Mezinárodnímu soudnímu dvoru předložila současná proevropská srbská vláda.

Může to znamenat i její konec. Nejsilnější opoziční Srbská pokroková strana, která se vytvořila odštěpením od Srbské radikální strany Vojislava Šešelje okamžitě označila včerejší události za jednoznačný krach politiky současné vlády. A má do značné míry pravdu. Otázkou bude, nakolik se nyní budou schopny shodnout Demokratická strana prezidenta Borise Tadiče s koaliční Socialistickou stranou Srbska, založenou Miloševičem, za jehož vlády se politika v Kosovu vyhrotila.Chování dalších menších stran lze jen těžko odhadovat.

Poslední parlamentní volby v květnu 2008 vyzněly mírně pro Tadiče a jeho stoupence. Ti nikdy neuznali a neuznají kosovskou nezávislost, stejně jako další strany s výjimkou Liberálních demokratů, kteří provincii jako nedílnou součást Srbska oficiálně odepsali. Svou roli při vítězství Tadiče hrálo i slibované zrušení víz pro občany Srbska do zemí schengenského prostoru. Toho už Bělehrad dosáhl. Otázkou je nakolik považují srbští voliči Kosovo ještě za podstatný problém, nebo jej ve skutečnosti výrok Mezinárodního soudního dvora v uvozovkách „urazil“ a budou v případných volbách měnit současnou garnituru.

Pozornost si zaslouží i další skutečnost. Haagský soudní dvůr rozhodně nepřispěl ke stabilitě regionu. Jako příklad může sloužit Bosna a Hercegovina. Její politici se nedokáží dohodnout na skutečné integraci. Její srbská část se nikdy netajila, že je ochotna jednat o setrvání v Bosně, ale pouze v podmínkách 15 let starých daytonských dohod, které ukončily ozbrojenou část bosenského konfliktu. Republika Srbská se snaží chovat co nejvíce jako nezávislý stát. Má svůj vlastní parlament, prezidenta, a předsedu vlády s často radikálními výroky- Milorada Dodika. Ten včera prohlásil, že Republika Srbská není spokojena s tím, že nuceně patří do Bosny a Hercegoviny.

Po včerejším verdiktu položil otázku? Jak by se asi zachoval Mezinárodní soudní dvůr, kdybychom v naší skupštině rozhodli jednostranně o nezávislosti na Bosně a Hercegovině. Reálně to v tomto případě asi nehrozí, Republika Srbská nemůže přemýšlet o tom, že by jí uznala jen část z více než 60 zemí, které uznaly Kosovo. A ani to ještě nestačí k tomu, aby bylo Kosovo přijato do OSN. Nutno připomenout, že toto území neuznalo i pět zemí Evropské unie, tedy Slovensko, Rumunsko, Španělsko, Kypr a Řecko. Nicméně si Milorad Dodik na závěr neodpustil větu. Kosovo nám ukázalo cestu, jakou bychom se za jistých okolností mohli vydat. A o tom, že rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora v Haagu může inspirovat separatisty v mnoha regionech světa není třeba pochybovat. Etnických konfliktů je ve světě dost a dost.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.