Jednání mezi Izraelem a Hizballáhem

Na Blízkém východě se náhle mluví o míru a nadějích na urovnání některých konfliktů. Největší pozornost se věnuje příměří, které Izrael uzavřel s palestinským hnutím Hamás, které momentálně ovládá pásmo Gazy. To platí od čtvrtka a nyní panuje napjaté očekávání, jak dlouho klid vydrží. Vždyť ještě těsně před začátkem příměří Hamás vypálil na izraelská města 30 raket.

K novému vývoji dochází i na izraelské severozápadní hranici, kde se rýsují rozhovory mezi Izraelem a Sýrií o mírové dohodě, která by zahrnula návrat Golanských výšin do syrských rukou. Právě Sýrie je klíčem k řadě dalších konfliktů. Má totiž jak vliv na palestinské hnutí Hamás, tak na libanonský Hizballáh.

Právě mezi Izraelem a Libanonem dochází také k jistému tání. V podstatě mezi oběma zeměmi není žádný důvod ke konfliktu, přesto tento konflikt existuje. Jednou z rozhodujících sil v Libanonu je radikální šíitské hnutí Hizballáh, které jako jediné drží od skončení tamní občanské války vlastní zbraně. Ty jsou údajně nutné pro obranu Libanonu před Izraelem. Také oficiální stanovisko libanonské vlády je, že Izrael je nepřítelem Libanonu číslo jedna, a to tím spíš, že mnoho Libanonců doplatilo na předloňskou válku mezi Hizballáhem a Izraelem. Libanon také pod nátlakem Hizballáhu trvá na tom, že Izrael okupuje jeho území, jedná se o takzvané farmy Šibáa, malé území na libanonsko-izraelsko-syrské hranici o velikosti asi 22 kilometrů čtverečních. Izrael tvrdí, že jde o součást syrského území, které dobyl na Sýrii během šestidenní vláky z roku 1967 a že tedy farmy Šibáa budou součástí územního vyrovnání mezi Jeruzalémem a Damaškem. Také podle kartografů OSN jde o syrské území. Sýrie se však velkodušně farem, které stejně nemá pod svou kontrolou, vzdala ve prospěch Libanonu, čímž svému libanonskému spojenci Hizballáhu vytvořila záminku pro jeho ozbrojenou činnost.

Mezi Izraelem a Libanonem leží ještě jedno téma, a to osud dvou izraelských vojáků unesených z izraelského území před dvěma lety. Ve skutečnosti nejde o čistě izraelsko-libnonskou věc, protože obě záležisoti, farmy Šibáa i unesené vojáky, má ve skutečnosti v rukou libanonský Hizballáh, který si v Libanonu udělal jakýsi stát ve státě.

Nyní je izraelská vláda pod silným domácím tlakem, aby přistoupil na dohodu. Veřejnost se velmi zajímá zejména o osud obou vojáků, Ehuda Goldwassera a Eldada Regeva, unesených Hizballáhem do Libanonu, o jejichž osudu toho není mnoho známo. Většina Izraelců se domnívá, že by za jejich propuštění měla vláda zaplatit i velmi vysokou cenu. Touto cenou bude zřejmě propuštění zajatců Hizballáhu a dalších mužů zadržovaných v Izraeli. Nejvíce se nyní debatuje o tom, zda má být propuštěn i Sámir Kuntar, Libanonec který před téměř třiceti lety pronikl do Izraele po moři a vyvraždil zde část rodiny v náhodně vybraném domě. Téměř dvě třetiny Izraelců souhlasí s jeho propuštěním, pokud to povede k osvobození obou Izraelců.

Druhou záležitostí je osud zmíněných farem Šibáa. Jak jsme se už zmínili, jde předevím o záminku hnutí Hizballáh pro svou ozbrojenou činnost na libanonském území a nikoli reálný spor. Přesto by bylo dobré, kdyby tato záležitost mohla být vyřešena.

Otázku farem Šibáa otevřela před několika dny americká ministryně zahraničí Condolleezza Riceová, která vyzvala Izrael k odstoupení farem ve prospěch Libanonu, a to přesto, že podle OSN o libanonské území nejde. Izraelský prmiér Olmert připustil, že takovou dohodu by jeho země podpořila.

Pokud by skutečně Izrael farmy Šibáa vydal, mohlo by to do jisté míry vyčistit vzduch mezi Izraelem a Libanonem. Ještě důležitější dopad by tato věc měla na vnitro-libanonské poměry. Hnutí Hizballáh by to nepochybně mohlo krátkodobě posílit, protože by už podruhé během dvou let mohlo svou činnost prezentovat jako vlastenecký akt a také jako své vítězství nad Izraelem. Na druhou stranu právě získání farem Šibáa pro Libanon by z hlediska Hizballáhu znamenal ztrátu. Hizballáh by ztratil důležitou záminku pro své nepřátelství k Izraeli a také by těžko mohl odůvodňovat, proč i nadále drží zbraně, ačkoli má Libnon svou armádu, která je zodpovědná za bezpečnost země. Naopak současná vláda v rukou prozápadních sil, která zoufale potřebuje nějaký úspěch, by mohla získání farem Šibáa vydávat za výsledek své snahy.

Vyřešení posledních sporných bodů mezi Izraelem a Libanonem by tak mohlo zvýšit naději na úplné urovnání vztahů mezi Izraelem a Libanonem, tedy mezi státy, které mají ve skutečnosti velmi podobné zájmy, a to pacifikovat vliv Sýrie a Íránu na oblast východního středomoří. Zatím jsou ale prozápadní síly v Libanonu slabé a před otevřením řešením národních otázek dávají přednost proti-izraelské rétorice, která je má legitimizovat v očích radikálnějcích sil. Opakované stanovisko Libanonu k izraelské nabídce na jednání zní odmítavě, naposledy se tak stalo ve středu.

Pokud by se ovšem ukázalo, že Libanon změní svůj názor a také že izraelské námluvy v Sýrií dopadají na úrodnou půdu, mělo by to zcela zásadní vliv na další vývoj v oblasti, protože Sýrie je nejen vojensky velmi silný stát, ale také slouží jako převodní páka íránských zájmů a v neposlední řadě financuje a jinak podporuje Hamás i Hizballáh. Jednou z izraelských podmínek pro jednání o navrácení Golanských výšin Sýrii bylo, aby Damašek přestal pomáhat silám, které útočí na Izraelce, to však zatím Sýrie odmítá. Sýrie dokonce zatím ani nepřiznala, že s Izraelem obnovila kontakty. Přitom jednání zástupců obou vlád došlo v Turecku díky zprostředkování této země, která udržuje vztahy s Izraelem i Sýrií. K přímému setkání izraelského premiéra Olmerta a syrského prezidenta Asada by mohlo dojít už 13 července v Paříži, kde se bude konat setkání Středomořské unie, tedy společné organizace EU a středomořských států. Nová instituce, která vznikla na francouzský podnět, by tak mimo jiné umožnila zasednout za jeden stůl státníkům, jejichž země ani nemají oficiální styky, jako je práce Izrael a řada arabských zemí.

K velkému optimismu možná není důvod, ale izraelské příměří s Hamásem na jihu a možná jednání s Hizballáhem a Libanonem na severu dávaji důvod opatrným očekáváním pozitivního vývoje.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .