Jedenáctý březen 2004

Proces vzbudil velkou pozornost nejen ve Španělsku ale i v Evropě. Zájemci mohl sledovat všechna soudní stání v televizi a na internetu. Tam se také mohli seznámit s písemnými dokumenty, které čítaly na sto tisíc stran. Soudní přelíčení trvalo od února do července a potom prakticky až do konce října sepisoval soudce Javier Gómez Bermúdez rozsudek, který má téměř 600 stran. Výjimečný byl soud nad muslimskými teroristy svou velikostí - dopustili se nejkrvavějšího masakru civilistů po americkém 11. září, souzeno bylo 29 osob, vyslechnuto bylo přes 600 svědků a 90 soudních znalců. Atentát měl také politické konotace.

Muslimští teroristé, převážně ze zemí Zagrebu, chtěli vyjádřit svou nespokojenost se španělskou účastí na vojenských akcích v Iráku po boku Spojených států. Stalo se tak těsně před španělskými parlamentními volbami a je zřejmé, že po tak hrůzném činu občané nevolili stranu, která irácké dobrodružství způsobila. Lidovci prohráli a vlády se chopili socialisté, kteří vojáky stáhli. Španělského příkladu následovalo několik latinskoamerických zemí. Muslimští teroristé tak dosáhli svého politického cíle. Inspirovali se u Al Kaidy, nebylo však prokázáno, že by jí byli přímo řízeni. To však ani není rozhodující, neboť se prokázalo, že jednotlivé buňky Al Kaidy disponují velkou samostatností, což ji jako celek činí prakticky nepolapitelnou.

Lidová strana má na baskické separatisty jiný názor než socialisté. Není to jediný rozpor, který mezi těmito stranami existuje, ale v případě masakru z 11. března 2004 byl osudový. Lidovci u moci okamžitě označili baskické teroristy z ETA jako autory atentátu a policie vedla tímto směrem pátrání. Ledasco sice naznačovalo, že tzv. podpis zločinu neodpovídá teroristům z ETA, ale toho si nikdo nevšímal. Jako příklad lze uvést trhavinu. Policie věděla, že konfident José Emilio Suárez Trashorras má 150 kilogramů trhaviny, kterou chtěl prodat nejvyšší nabídce, což také učinil. Protiteroristická jednotka GRAPO také věděla, že ETA zásadně trhaviny nenakupuje, nýbrž že je vždycky krade. Specializovaní policisté se domnívali, že trhavina bude použita v obyčejné kriminalitě, která se jich netýká, a tak ji nehlídali. Muslimští teroristé lidem z GRAPO ani nepřišli na mysl. Když konfident Suárez trhavinu prodal, šel to udat, ale to už bylo pozdě. A tak se dostal mezi obžalované. Ačkoli vedoucí lidovečtí politici zastávali názor, že ETA je do atentátu zapletena až do konce procesu v červenci, ve včerejším rozsudku se výslovně praví, že žádné propojení mezi muslimskými a baskickými teroristy nebylo prokázáno.

Rozsudek také stanoví, jakou finanční náhradu dostanou zranění a pozůstalí. Sumy v eurech se pohybují od 30 tisíc do půldruhého milionu. Mnozí pozůstalí si chtěli vyslechnout rozsudek v soudní síni, ale ta byla pro všechny příliš malá. Někteří obžalovaní se pak při vyhlašování rozsudku smáli. Není divu, někteří byli odsouzeni sice k vysokým trestům přesahujícím jeden lidský život, ale španělské soudnictví, které nezná trest smrti, propouští vězně nejpozději po čtyřiceti letech. A tak bylo podle madridského deníku El Mundo na chodbách soudního paláce často slyšet povzdechnutí:" Doufejme, že si za ty vraždy odsedí aspoň těch čtyřicet let".

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .