Jeden za všechny, všichni proti jednomu?

13. červen 2002

Před zahájením voleb je v předvolebním rumraji pořádný zmatek. Do finiše nastoupily všechny velké politické subjekty značně rasantně. V minulých dnech se hodně spekulovalo o tom, že volič (podle modelu z roku 1998) stejně nemá velkou šanci ovlivnit svou volbou politický vývoj příštích let, neb ten je jaksi dohodnut - v podobě povolebních koalicí - již zákulisně předem.

Nicméně - jeden z výrazných rysů přiostřující se rétoriky politických mluvčích je ostrá hranice, která pojednou (i když to, opět zdůrazňuji, připomíná předvolební výroky z roku 1998) odděluje všechny dosavadní strany, zastoupené v Poslanecké sněmovně, od Občanské demokratické strany. A jak už je v našich zemích, kde je politika hodně "personifikovaná" - tedy přímo spojená s politickými osobnostmi, zvykem - od osoby šéfa ODS Václava Klause.

Zatímco před nedávnem ještě hlavní politické subjekty rozehrávaly poměrně nepřehlednou hru s prolínajícími se volebními programy, takže to vypadalo na to, že v podstatě každý se dohodne s každým, jen když z toho nakonec vypadne jako vítěz - tedy budoucí podílník moci, ve finiši je hranice ostřejší.

Václav Klaus znovu mobilizuje proti socialismu, což se jemu i ODS v minulých volbách sice zcela nepovedlo, ale opoziční smlouvou se přeci jen k podílu na moci dostal. Zda tato taktika bude slavit úspěch i letos je - podle mého názoru - buď velmi zbožné přání, nebo prostě kalkul s tím, že případný volič ODS se nechá snadno nachytat dvakrát na tutéž fintu.

Navíc - bojovně znějící výzva ODS voličům: "Zastavte socialismus - národ volí Klause", je čistě slovní hříčka, mířící na tu část voličstva, která se může ještě cítit ohrožena nějakými historickými asociacemi, spojenými s bývalou komunistickou totalitou. Říkám to proto, že především ekonomičtí odborníci často poukazují na to, že i za Klausových koaličních vlád, tedy před nástupem sociálních demokratů, probíhala hospodářská transformace takovým způsobem, který navenek sice působil dojmem budování nových tržních mechanismů, leč ve skrytu pěstoval podobné "socialistické" přerozdělování státních prostředků na podporu umělé zaměstnanosti, jako režim komunistický.

Sociální demokracie se měla pokusem o nějaký hospodářský zvrat, ke kterému je - lidově řečeno - "pustila" ODS před čtyřmi lety naprosto znemožnit. Nestalo se tak - sociální demokraté sice otevřeně nadělali ještě větší díru do rozpočtu, zvedli státní dluh, ale na straně druhé se jim podařilo ekonomiku poněkud rozhýbat, přilákat zahraniční investory a posunout republiku směrem k Evropské unii.

V předvolebním boji posledních dnů se - především díky vyjádřením předsedy ČSSD Vladimíra Špidly - sociální demokraté ostře vyhranili proti případné spolupráci s Václavem Klausem. Totéž - ačkoli proběhla předvolební jednání o povolebních možnostech mezi Václavem Kalusem a Cyrilem Svobodou z KDU-ČSL, potažmo Koalice - udělala i sama Koalice, když nejnověji stanovila pět podmínek, kterými podmiňuje svou případnou účast v příští vládě. Chtěli by zasednout ve vládě jasně proevropsky orientované, takové, která sníží daně všem občanům i firmám, bude bojovat proti korupci, otevře vysoké školy všem zájemcům a bude podporovat mladé rodiny a občanskou společnost.

S programem ODS mají tyto "podmínky" Koalice hodně společného (místopředseda ODS Ivan Langer dokonce tvrdí, že podmínky Koalice jsou "staré známé věci, které vycházejí z volebního programu a myšlenek ODS"), nicméně nescházejí se v otázce jasné proevropské orientace. Přitom obrana tzv. "národních zájmů" byla vedle rázného snížení daní jedním z hlavních předvolebních taháků ODS.

Se sociálními demokraty se naopak Koalice rozchází v otázce plošného snižování daní. Zde je ale nutné počítat s tím, že nepřehlédnutelný spodní tón předvolební rétoriky jak ČSSD, tak i Koalice, namířený proti osobě Václava Klause, může být při případných povolebních dohodách silnější motivací pro spolupráci než neshoda v otázce daní.

Václav Klaus to nemá s mobilizací proti socialismu lehké také proto, že v posledních letech zcela důsledně buduje ODS k obrazu svému, což je - ve spojení s ideologickou náplní činnosti ODS, která podporuje větší moc politických stran, je proti nestranické kontrole veřejných médií, proti přímé volbě prezidenta - svým způsobem kontraproduktivní, neb to připomíná právě cosi, proti čemu chce mobilizovat. Avšak okolnost, že nyní to vypadá na "Klaus za všechny, všichni proti Klausovi" může předsedovi ODS přece jen přinést nějaké ty voličské sympatie...

Napište nám: rse@rozhlas.cz

Spustit audio

Více z pořadu