Jeden o voze, druhý o koze
Velký francouzský filosof 18.století Charles de Montesquieu napsal ve svém díle o příčinách úpadku, nebo jak on to označil - dekandence římské moci, že touto příčinou byla neschopnost Římanů přizpůsobit své mravy, zvyky, instituce a zákony neustálému teritoriálnímu rozšiřování římské moci, vysokému růstu počtu obyvatel a rychle se rozvíjejícím hospodářským procesům.
Římany to nakonec dovedlo ke ztrátě politických svobod a k prosazení se despocie. V té době jeho myšlenkám nikdo nerozuměl, protože bylo zvykem považovat za příčinu úpadku římské moci mravní rozklad, selhávání občanských ctností římské republiky. Dnes můžeme Montesquiemu rozumět mnohem lépe. Evropská civilizace, jejíž dynamika spočívá na neustálém pokroku vědy a techniky, na neustálém hospodářském růstu a zlepšování životních podmínek lidí, ovládla celou planetu a přivedla další a další národy do tohoto směru vývoje.
Jenže, jak se nyní ukazuje, tento vývoj má stále sílící a stále zjevnější zhoubné dopady na životní prostředí na zemi, doslova ničí přírodu ve všech koutech zeměkoule a staví nás do role jakýchsi škůdců, kteří se ve své nenasytnosti neohlížejí na nic jiného. Začalo se dokonce mluvit o parazitním antropocentrismu naší civilizace. V posledních letech pak nejlepší vědci z celého světa dospěli k jednoznačnému konsensu, že člověk hospodařící na základě stále rostoucí spotřeby různých energií a surovin a tím stále rostoucích škodlivých emisí do ovzduší a na základě bezohledného drancování přírodních zdrojů, může přivodit nevratné klimatické katastrofy velkého rozsahu, které by pak poškodily celé lidstvo.
Zatím se projevují pouze sporadicky na různých místech zeměkoule v oteplování, tání ledovců či celé Antarktidy, stoupání hladiny moří, klimatických bouřích, ale vědci přesvědčivě dokázali, že jde o trendy, které hrozí stát se nezvratnými. Navzdory tomu se doposud stále objevují sebejistí a arogantní lidé, kteří tvrdí v rozporu s celosvětově akceptovanými údaji, že se nejedná o nic závažného a mimořádného, že není důvod k vážným obavám. Že není třeba měnit své zvyky, instituce a zákony, že je možné hospodařit stále stejným způsobem a neohlížet se na stav přírody na zemi. K mé velké lítosti k těmto lidem patří také mnohé směrodatné osoby české vlády a vyloženě tragickou záležitostí je, že k této vládě patří také strana Zelených, i když je názorově někde jinde.
Naštěstí většina odpovědných politiků z celého světa a také většina světové veřejnosti vidí současný stav jako alarmující a jako důvod pro vážné uvažování o tom, co je třeba změnit, abychom se vyhnuli možným nevratným pohromám. A je tu ještě jeden velký problém: dva největší národy na této zemi, čínský a indický, se dostaly na dráhu stále rostoucí hospodářské výkonnosti, překotné industrializace a s tím související destrukce životního prostředí. Že expandují tímto způsobem je přirozené a proto velmi obtížné je jim něco vykládat o jejich rostoucím podílu na přípravě budoucích klimatických změn. My Evropané či Američané jsme se tak chovali po staletí a chováme se tak v podstatě v mnoha ohledech dodnes.
Někdo ale musí začít se změnami a je zjevné, že to musíme být my, abychom tím dali také signál, že nikoho nemoralizujeme, ale začneme sami u sebe, protože jsme tuto ekologicky neblaze se vyvíjející civilizaci založili. Není možné někomu kázat vodu a sami mít víno. Jsem proto příjemně překvapen, že se jako první k postupným změnám odhodlala Evropská unie za předsednictví Německa a kancléřky Merkelové. Ta vyzvala již před začátkem současného summitu Evropské unie, aby se státy Evropské unie dohodly na společných závazných opatřeních ve dvou směrech. Zaprvé, aby se zavázely, že každý z nich do roku 2020 sníží o 20% vypouštění oxydu uhličitého, CO2, do ovzduší vzhledem ke stavu v roce 1990, a za druhé, že do roku 2020 zvýší podíl obnovitelných energií na 20% své vlastní spotřeby energií.
K obnovitelným energiím se počítá větrná a vodní energie, biomasa a sluneční energie. Evropská unie by se tak měla stát společenstvím, které do celého světa, ale především vůči Spojeným státům, Číně a Rusku, vyšle signál, že je nutné začít něco konkrétně dělat. Není důležité, aby se i ostatní země vydaly stejnou cestou, každá může jednat po svém, důležitý je cíl: zachránit životní prostředí na zemi pro budoucí generace. Podporu těmto plánům jako první vyjádřily severské státy, ale i další evropské země. Je pochopitelné, že realizace bude stát peníze a to nemalé, ale na druhou stranu, kdo by si je jinak mohl dovolit než bohatá Evropská unie? Jde jen o spravedlivé rozdělení nákladů mezi jednotlivé státy Unie, protože některé z nich už dnes mají poměrně vysoký podíl obnovitelných energií a některé téměř nulový. A navíc je velmi pravděpodobné, že se těmito opatřeními neztratí pracovní místa, ale naopak se vytvoří nová.
Na snížení škodlivých emisí se Unie patrně dohodne, horší to bude se zvýšením podílu obnovitelných energií. Francie například přišla s požadavkem, aby v tomto směru byla uznána jaderná energie, která v zemi tvoří 40% celkové spotřeby energií. Německo a další země pak daly jasně najevo, že atomovou energii rozhodně nelze počítat mezi obnovitelné zdroje, pouze označit její výrobu za méně škodlivou pro životní prostředí. Ale že stejně zůstane v platnosti úkol zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie ze současných 6,5%. Vedle Francie mají vůči plánům Evropské unie námitky také Česká republika, Polsko a Bulharsko. Mirek Topolánek napsal předsedovi Evropské komise Barrosovi, že atomová energie je výborná, protože je to zdroj nezávislý na ceně ropy, uranu je dost a že hlavně jde o energetickou bezpečnost Evropské unie.
Sami jistě cítíte, že v případě Merkelové a Topolánka jeden mluví o voze a druhý o koze. Jeden mluví o ochraně a záchraně životního prostředí v Evropě a ve světě a druhý o ochraně energetických zdrojů pro jednotlivé státy. Jeden mluví o tom, že Evropa chce dát signál ke změnám a chce ke spolupráci získat i největší znečišťovatele ve světě, přestože se sama na škodlivých emisích podílí pouze 14 procenty. Druhý o tom, že hodláme nadále stupňovat spotřebu energií a globální problémy nás příliš nezajímají. Jakoby bychom také chtěli říci, že za těmito kampaněmi za záchranu přírody na zemi stojí lidé, kteří nemají rádi kapitalismus, tvrdou tržní soutěž a chtěli by řídit po socialistickém způsobu celou Evropskou unii z jednoho centra. My si ale nedáme nic diktovat a když bude nejhůře, poručíme větru a dešti. Tak nějak může vypadat český postoj v současném kontextu. A proto bychom měli být rádi, že se alespoň od rudých kapitalistů z Číny ozvaly první hlasy, že chápou závažnost ekologických problémů a budou přemýšlet o jejich řešení.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.