Je vaše dítě geniální? Jak to poznáte?

Úspěch v IQ testu neznamená nic jiného, než že je dítě nadané na jeho vyplňování. „Psychologa zajímá mnohem širší spektrum nadání,“ říká Veronika Büchler, dětská psycholožka společnosti Terapie Info. O nadání dítěte se tak dá mluvit ve chvíli, kdy má nadprůměrné schopnosti.

Znaky nadaného dítě
- mentálně je proti spolužákům až +4 roky
- sociálně emočně až −4 roky

Máte podezření?
- prozkoušejte dítě nominačním dotazníkem
- navštivte psychologa (např. Poradnu pro nadané nadace Qiido)

Pořád ale nemusí být geniální nebo excelentní. Mimořádně nadaných dětí najdete v Evropě pouhá 3 %, geniálních jen 0,1 %. A pokud si myslíte, že jde o skvělé výsledky v čtení nebo počítání, jste na omylu. I když právě na těchto základech nejlíp poznáte, jestli tam nějaké to nadání je.

Sledujte drajv

„Nejdůležitější je sledovat jeho drajv, vnitřní motivaci ke zvolenému oboru.“ Když tam „je“, pak mu musíte pomoct a hledat, jak nadání dál rozvíjet. „Nejde ale o záměrné vyčleňování z kolektivu. Jen potřebuje kapku jiný přístup. Bohužel ne každý učitel nebo rodič ví, jak vůbec na to.“

Nebudete to mít jednoduché

Většina našich běžných základních škol nemá s přístupem k nadaným žákům zkušenosti. Učitelé nemají čas ani know-how. Na nadané se zaměřují hlavně soukromé školy. „Musíte hledat. Občas se i na běžné škole najde pedagog, který se sám vzdělává a ví, jak vám s výchovou pomoci.“

Citlivý přístup k individuálním dovednostem by ale mělo dostat úplně každé dítě. „To, jestli bude mít nakonec v životě extrémní úspěch nebo ne, je přece vedlejší,“ myslí si psycholožka. Pokud ale máte opravdu nadaného potomka, pak vás rozhodně nečeká procházka růžovým sadem. Své o tom ví maminka Mattyho:

Váš příběh aneb Co vás čeká s nadaným potomkem

„Mattymu je teď 10 let. Už když začal chodit do školky, byl velice živé a zvídavé dítě, které stále s něčím experimentovalo,“ říká jeho maminka, zakladatelka nadačního fondu Qiido, Miriam Janyšková. „Otázky Jak? a Proč? neskončily dodnes. Zlom přišel v 1. třídě, kde se nudil. Co se ostatní učili, už dávno znal. Každou chvíli jsem tak byla na koberečku v ředitelně. Dokonce dostával i důtky třídního učitele… Byl taky třídním šaškem. Hodně stál o kamarády, ale moc nevěděl, jak na to. Mentálně byl už jako prvňák desetiletý. Prostě to ve škole nešlo, až ve 3. třídě jsme ho dostali do individuálního domácího vzdělávání na ZŠ až na hranicích u Slovenska. Teď jsme konečně všichni spokojeni.“

Článek je převzat ze stanice ČRo Dvojka.