Je nutná regulace obchodních řetězců?

Na jednání vlády se minulé pondělí dostal už několikátý návrh zákona, který by měl napravit nerovné postavení stran a výrobcům zajistit spravedlivější ceny. Předloha z dílny ČSSD a Potravinářské komory, která již naštěstí upustila od diktování pevných výkupních cen řetězcům a ve své podstatě sleduje evropský trend, se však ani v nynější podobě vládní koalici nezamlouvá.

Hněv střídá hněv. Rychlé zdražování potravin v závěru loňského roku vyvolalo u zákazníků vlnu negativních emocí, ale mnohem hůře na tom byli mnozí čeští výrobci potravin, kteří museli čelit tlaku ze dvou stran. Zemědělci odmítali dosavadní výkupní ceny, protože se jim naskytla možnost uplatnit své suroviny výhodněji v Německu či Rakousku. Podobně ani obchodní řetězce nechtěly přistoupit na vyšší ceny finálních produktů, když už od roku 1998 nebyla do cen výrobců promítána ani průměrná inflace.

Nakolik se řetězcům pohodlné zvyšování marží zalíbilo, dokládá nejlépe příklad zdražení másla a pečiva z loňského podzimu. Třebaže měli mnozí obchodníci dopředu nasmlouvané kontrakty na celý loňský rok, zásoby levnějšího zboží na skladech a daň z přidané hodnoty se zvýšila až od ledna, zákazníci jim v čase předvánočních nákupů chtě nechtě přispívali na zisk až o polovinu vyššími cenami. Komu by se takové podnikání nelíbilo? Řetězce zběhlé v komunikaci s médii pak jednoduše svalily vinu na své dodavatele a po novém roce se mohly pochlubit, že přes zvýšení daně zachovaly původní ceny. Podobný kouzelnický trik přitom už loni při zvýšení základní sazby DPH použili obchodníci v Německu.

Návrh zákona o významné tržní síle a jejím zneužití předložila skupina poslanců ČSSD vedená Michalem Haškem. Podle návrhu by všichni obchodníci s ročním obratem nad pět miliard korun museli povinně vypracovat etický kodex, který by je zavazoval k dodržování jasných a férových pravidel vůči dodavatelům. V případě prokázaného zneužití tržní síly by jim mohl pověřený Úřad pro ochranu hospodářské soutěže udělit pokutu až do výše deseti milionů korun či deseti procent z ročního obratu. Při nerespektování rozhodnutí Úřadu by pak soutěžiteli mohla být i opakovaně uložena další pokuta do výše jednoho milionu korun.

Kritici předloženého návrhu nejčastěji argumentují nadbytečností nového zákona a snahou o přílišnou regulaci trhu. Ministr zemědělství Petr Gandalovič upozorňuje, že úprava by poškodila menší výrobce potravin, kteří by s řetězci nemohli efektivně vyjednávat, a v konečném důsledku tak vedla ke zdražení potravin. Otázkou ovšem zůstává, zda výrobci v podmínkách mezinárodní konkurence ještě vůbec mají co ztratit. Proč by jinak ústy Potravinářské komory tak hlasitě volali po změnách? V jedné věci má však Gandalovič pravdu. Podpora tuzemských potravin spolu s osvětou a výchovou spotřebitelů je nadějnou cestou vpřed. Zájem o zdravou a plnohodnotnou výživu dokládá vytrvale rostoucí poptávka po bio produktech i úspěšná kampaň českých výrobků se značkou KlasA.

Nešvary obchodních řetězců jsou dobře známé. Pod hrozbou ukončení spolupráce nutí své dodavatele k uzavírání jednostranně nevýhodných smluv, které jsou často v rozporu se zákonem a dobrými mravy. Výrobci potravin se navíc ze strachu o svůj odbyt bojí promluvit před soudem, a nekalé praktiky obchodníků tak zůstávají nepotrestány. Pokud by se už někdo k takovému kroku odvážil, může téměř jistě počítat se sankcí, protože běžnou součástí smluv je povinnost zachovávat mlčenlivost i vůči nezávislým soudům.

Představa, že je někdo na takové podmínky ochoten přistoupit, mě dohání k pochybnostem o samotné existenci právního státu v České republice. Dobrovolné vzdání se práva na nezávislý soudní proces je totiž jako upsat se ďáblu krví. Strany si sice ve smlouvě mohou odchylně od obchodního zákoníku upravit způsob řešení sporů, ale vždy je třeba respektovat určité hranice. Obchodní vztah totiž pak spíše než partnerství připomíná dávno zrušené nevolnictví a o svobodném podnikání, které garantuje Listina základních práv a svobod, nemůže být řeč.

Jako liberálně smýšlejícímu voliči mi myšlenka další regulace není příliš blízká, ale současně jsem přesvědčen, že stávající úprava neposkytuje právům dodavatelů dostatečnou oporu. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže i Ministerstvo financí samy přiznávají, že proti chování obchodníků nemají účinné páky. ÚOHS musí ze zákona posuzovat zneužívání dominantního postavení u soutěžitelů, kteří dosahují čtyřicetiprocentního podílu na trhu. Takovou pozici pochopitelně žádný řetězec na českém trhu nemá, ale souhrnný podíl velkých hráčů překračující sedmdesátiprocentní hranici jim fakticky umožňuje bez omezení diktovat podmínky výrobcům.

Jak tedy účinně zabránit obchodníkům ve vybírání poplatků za zalistování zboží, za jeho umístění na regálech, za otevření nové prodejny, za slevové akce či za úsměv prodavače? Jak přimět řetězce k tomu, aby přijaly odpovědnost za neprodané zboží a platily dodavatelské faktury včas v souladu se zákonem? Jak je odnaučit nasazovat až padesátiprocentní marže u běžného pečiva na úkor jiných položek, které pak zaručeně přitáhnou zákazníky? Jednoduché řešení bohužel neexistuje, i když je možné hledat inspiraci v okolních státech.

Na Slovensku, kde výrobci ve formě nucených poplatků sponzorují obchodníky 4 - 18 % z obratu zboží, byl zákon o obchodních řetězcích přijat už v roce 2003. Přes velké naděje, které do něj potravináři vkládali, však výraznou změnu nepřinesl, protože nekalé praktiky obchodníků lze i nadále jen těžko prokázat.

Bojím se, že ani v opačném případě by se však obchodníci svých marží nevzdali a výnosy z kontroverzních poplatků si nahradili jinde. Tak jako se jim daří udržovat neúměrně nízké ceny některých potravin přidáváním dalších a dalších náhražek.

Je pravděpodobné, že ČSSD ani s novým návrhem zákona neuspěje. Iniciativa se tak zřejmě přesune na úroveň evropských orgánů, které dlouhodobě uvažují o jednotné harmonizační úpravě pro celou Unii. Evropský parlament již vyzval Komisi k předložení návrhu na regulaci chování řetězců a čeká se, co bude dál. Pracovní skupina pro Potravní řetězec při Evropské komisi před nedávnem uvedla, že jen vlivem opožděných plateb výrobcům se v Unii každoročně ztrácí 450 000 pracovních míst. Takové číslo již napovídá něco o tom, že neviditelná ruka trhu si s všemocnými řetězci sama poradit nedokáže.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .