Jaroslav Šonka: Jiná dimenze
Po dohodě Rady Evropské unie a Turecka o tom, že se dohodnou na řešení uprchlické krize, se rozjela debata, zda se Turecku, dnes vedeném nepříjemně dominantním prezidentem Erdoğanem, otevřením dalších kapitol vyjednávání o přistoupení k EU neotevřely dveře příliš široko.
Jistě, kompromis je „něco za něco“, ale vyplatí se, analyzovat celou věc s pohledem na mechanismus přístupových jednání a s kalendářem v ruce. Uprchlické vlny a blízkovýchodní konflikt jsou sice velmi spletité věci, ale náběh na jejich řešení je už viditelný. A humanitární otázka je něco neodkladného a její řešení musí začít hned a patřičné kroky jsou v dimenzi měsíců.
Jinak je tomu s přístupovými jednáními s Tureckem. Asociační dohoda mezi EU a Tureckem byla uzavřena v roce 1963. Různé politické zvraty v Turecku nechaly proces přibližování stranou, ale dohoda platí. A Turecko se během posledních desetiletí provázalo s EU na základě dalších dohod.
Podobným mechanizmem se tehdy Evropská společenství, která se ještě nejmenovala unie, propojila například s Řeckem, dnes členskou zemí EU. V roce 1999 se Turecko stalo oficiálním kandidátem vstupu do – tehdy již – EU. Jednání o přistoupení k unii začala v roce 2005.
Jako kandidátská země se Turecko zúčastnilo v letech 2002-2003 jednání tzv. Konventu, debaty o ústavě. Tato debata pak skončila Lisabonskou smlouvou. To již byl ministerským předsedou dnešní prezident Erdoğan - jednalo se o zrušení trestu smrti a o dalších zásadních věcech.
Ovšem zde začíná zádrhel. Turecko se zavazuje a ne vždy plní. Přesto vznikla s Tureckem tzv. celní unie.
V dalším průběhu se projevily páky, které Evropská unie může nasadit. Ze 35 takzvaných kapitol, do nichž se rozdělují přístupová jednání, se otevřelo 18, ale záhy došlo k přerušení jednání o osmi z nich, protože Turecko řadu příslibů nesplnilo. Tyto kapitoly se probírají v dlouhém analytickém procesu a „uzavřena“, tedy pozitivně skončena, je zatím jen jedna kapitola.
Příslib otevírání dalších kapitol, který dala unie Turecku zdánlivě „za regulaci počtu uprchlíků“, je tedy velmi dlouhodobým procesem, který musí být ukončen, pokud má dojít k přistoupení země k EU. Ze zmíněných dat je zřejmé, že se jedná o dlouhodobý proces, který se nedá ošidit či urychlit.
To jen středoevropské země, které se dnes nesolidárně nafukují, byly přijaty s přimhouřením očí, ke kterému dnes nikdo nevidí důvod. Další jednání s Tureckem tedy nutně bude trvat dlouho – počítejme s desítkou let.
Evropská unie tedy získala „něco za něco“, ale to první něco je okamžitá spolupráce, zatímco druhé něco je dlouhodobým výhledem. Jak dlouho budou jednání o integraci Turecka do EU trvat, dnes nikdo neumí říci, zatímco zacházení s uprchlíky přináší náběh na řešení v rozměru měsíců. Z Kremlu je pak slyšet skřípání zubů.
Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
