Jaroslav Jírů: Když Angličané fandili Polákům

Důvodů je pro to hned několik. Jednak fakt, že mnozí Britové znají Poláky z osobního styku. Od roku 2004, kdy se jim otevřel britský pracovní trh, jich sem přibyly statisíce. Polák je soused z ulice, kolega z dílny, z kanceláře. Prostě někdo důvěrně známý, tak proč mu nepřát sportovní úspěch?

Další dva důvody jsou ryze fotbalové, chcete-li fanouškovské. První zápas hráli Poláci 8. června proti Německu. To není právě země, která by v Anglii byla příliš oblíbená. Jsou tu přece reminiscence z doby druhé světové války a také skutečnost, že Němci často v kopané vyhrávají a jsou na to patřičně - nebo snad nepatřičně - velmi pyšní.

Druhý zápas hráli Poláci s Chorvatskem a tady je důvod zcela zřejmý. Hráči s šachovnicí ve znaku totiž porazili Anglii ve vyřazovací skupině a znemožnili jí tak cestu na šampionát.

Jeden zásadnější důvod než druhý. A proto: go, Polska, go! Nejdříve zareagovali výrobci a producenti suvenýrů a začali zásobovat trh polskými vlaječkami, červenobílými znaky na svetry a čepicemi. Proslulé anglické puby byly ověšeny polskými symboly a nápisy s daty polských zápasů. BBC vysílala zvláštní reportáže z mačů polského mužstva. K tomu něco zcela nezvyklého. Deník Sun vydal v počtu sedmdesáti sedmi tisíc výtisků v polštině zvláštní vydání Polski Sun.

Všechno to šlo na dračku. V tančírnách pracovali polští diskžokejové, v hostincích se čepovalo polské pivo (no fuj, řekne si asi český vlastenec), servírovalo se polské národní jídlo bigos.

Nakonec to nebylo dvakrát platné, protože se přeci jenom rozhodovalo na hřištích. Napadlo mne ale, jestli by Poláci dokázali takhle fandit Angličanům. Kdyby Anglie hrála s Ruskem nebo Německem, tak možná ano - srdce fanouška je nevyzpytatelné. Brzy k tomu ostatně budou mít příležitost. Za čtyři roky se totiž bude hrát šampionát na Ukrajině a v Polsku.

Jak se řečí našich severních sousedů řekne: Anglie, do toho!?

Autor je novinář