Jaroslav Bican: Zpřesnit prezidentské pravomoci? Hlavně dopřát sluchu právníkům

20. červen 2014

Vládní koalice chce upravit prezidentské pravomoci. Píše se to dokonce v koaliční smlouvě, kde stojí, že v návaznosti na zavedení přímé volby prezidenta se zpřesní práva a povinnosti jednotlivých ústavních aktérů v zájmu uchování parlamentního charakteru české demokracie založené na svobodné soutěži politických stran.

Podle předsedy Legislativní rady vlády Jiřího Dienstbiera je cílem posílit prvek, že prezident má respektovat výsledky voleb a většinu ve Sněmovně.

Kromě varianty, že prezident musí jmenovat premiérem toho, kdo bude schopný dát dohromady většinu sto jedna poslanců, je ve hře i to, že by se pouze zavedly pevné termíny, do kdy by hlava státu musela předsedu vlády jmenovat.

Jaké jsou argumenty pro a proti této změně? V první řadě zaznívá, že nedává smysl zavést přímou volbu prezidenta a následně oslabovat jeho pravomoci. Jiný argument oponuje, že pokud je Ústava vágně napsaná a prezident toho zneužívá, je třeba ji zpřesnit. Další poukazuje na to, že v našem případě se nakonec ukázalo, že když se po volbách zformuje jasná většina, prezidentovi nezbývá než ji jmenovat, takže je to stále sněmovní většina, kdo má oproti hlavě státu navrch.

Čtěte také

Celá snaha zpřesňovat Ústavu v návaznosti na zavedení přímé volby prezidenta ale v první řadě poukazuje na nekoncepčnost, která u nás v případě ústavních změn panuje. Pokud ti samí politici nejprve navzdory varování ústavních právníků a politologů schválí přímou volbu a pak v návaznosti na její důsledky chtějí zpřesňovat Ústavu, neměli by se především kát, že nebyli více otevřeni názoru expertů, kterými se v jiných případech rádi ohánějí?

Podobně se dá očekávat, že rigidní pravidlo, že prezident musí jmenovat premiérem toho, kdo sežene sto jedna poslanců, dříve či později povede k velkým problémům. Stejně jako se dalo předvídat, že pokud v přímé volbě bude zvolen někdo typu Miloše Zemana, nastanou střety. A ty rozhodně nejsou u konce.

Ústava České republiky

Stačí, aby se někdy v budoucnu začala drolit aktuální vládní většina. Ještě nebezpečnější by bylo, kdyby se prezidentovi podařilo mít svoji vlastní vládní stranu, což se sice Miloši Zemanovi zatím nepovedlo, ale není všem dnům konec, a nikdo neví, co ještě může přijít v budoucnu v době působení jeho nástupců.

Čtěte také

Současná situace má dvě možná východiska. První spočívá v budování takové ústavní kultury, kdy bude jasné, co prezident může a co ne, a že tam, kde nejsou časové lhůty, má prezident jednat bez odkladu. Jisté ústavní zvyklosti budou nezpochybnitelné, a pokud prezident pouze naznačí, že je nerespektuje, spustí se ze všech stran takový křik a to i od těch politiků, kterým by prezidentovo počínání zrovna vyhovovalo, že si to příště rozmyslí.

Druhou možností je sice přistoupit k upřesnění některých částí Ústavy, ale rozhodně se nesmí opakovat to, co se přihodilo u přímé volby. Hlasu ústavních právníků a politologů se musí dopřát sluchu. A pokud některé změny jednoznačně odmítnou, neměl by přes to jet vlak.

autor: Jaroslav Bican
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.