Japonsko je stále v zajetí minulosti. Musí se stále ohlížet na svou poválečnou pacifistickou ústavu

Hrůzné činy na Blízkém východě Japonce pobouřily a možná posílí volání po tvrdší vojenské odpovědi, ale Japonsko je v takových situacích ochromeno svým dědictvím, které mu zanechala porážka ve 2. světové válce.

Japonci by si rádi mysleli, že v posledních 10 letech hráli v katastrofálních konfliktech na Blízkém východě jen humanitární roli, ale není to pravda – Japonsko je do nich zapleteno mnohem hlouběji.

Jeho ústava z roku 1947 se navždy zříká války a prohlašuje, že země nebude nikdy udržovat pozemní, námořní ani letecké síly ani jiný válečný potenciál.

Čtěte také

Během několika dalších desítek let japonské vlády dokázaly tuto klauzuli vyložit tak, aby vyhovovala jejich zájmům. Japonci se samozřejmě snažili ochránit a zajistit vlastní bezpečnost, a proto vybudovali instituci zvanou síly sebeobrany, která je řazena mezi prvních deset pravidelných armád světa.

Ústavní zákaz také umožnil Japonsku, aby se vyhnulo přímému zapojení do různých nebezpečných konfliktů, jako byla vietnamská válka, válka v Perském zálivu z let 1990 až 1991, spojenecká invaze do Afghánistánu z roku 2001 a další válka v Iráku roku 2003.

Zavraždění dvou japonských občanů během jediného týdne ukázalo, že jejich země nemůže v globální válce proti teroru jednat nezávisle|foto: ČTK/AP, Shizuo Kambayashi,ČTK

Japonsko má uzavřeny bezpečnostní smlouvy se Spojenými státy, které platí od roku 1951 a zaručují této asijské ekonomické velmoci ochranu před vpádem ze zahraničí. Země nemá tyto záruky zadarmo, protože hostí desítky tisíc amerických vojáků na japonské půdě.

Toto uspořádání přispělo během dalších šesti desítek let k obrovskému hospodářskému a sociálnímu rozvoji Japonska, ale mělo i svou stinnou stránku.

Japonci, kteří byli, pokud jde o bezpečnost, zcela závislí na Spojených státech, nebyli čas od času ochotni účastnit se amerických zahraničních konfliktů, ani když to nahrávalo jejich zájmům.

Japonci například navázali diplomatické vztahy s komunistickou Čínou až roku 1972, přestože mírové vztahy a rozvoj obchodu s Čínou byly nepochybně v japonském zájmu.

Čtěte také

Silně však podporovali spojeneckou válku v Perském zálivu v letech 1990 až 1991 a stáli pevně, ale velmi diskrétně, na straně Spojených států i ve válce v Iráku v roce 2003, když tam poslali vojáky, kteří se pak podíleli na jeho obnově.

Japonsko se podle kanadského deníku Globe and Mail ze všech sil snaží zachovat vlastní mezinárodní pověst mírumilovného státu, ale ve skutečnosti jsou od doby, kdy začaly platit jejich bezpečnostní smlouvy, neoddělitelně spjati s americkou zahraniční politikou.

Japonský premiér Šinzó Abe|foto: ČTK/AP,ČTK

Premiér Šinzó Abe v Káhiře veřejně slíbil, že Japonsko poskytne humanitární pomoc v hodnotě 200 milionů dolarů zemím, které bojují proti Islámskému státu. Není náhoda, že teroristé žádali právě tuto částku jako výkupné za propuštění svých japonských zajatců.

Japonská vláda a její předseda Šinzó Abe dávají často najevo, že chtějí revidovat japonskou ústavu, aby mohli provozovat nezávislejší zahraniční politiku včetně pružnějších vojenských reakcí.

Důvodem tohoto postoje jsou rostoucí japonské obavy z komunistické Číny, která předvádí své svaly v celé řadě územních sporů ve východní Asii.

Současná krize však ukázala relativní bezmoc Japonska, jakmile by potřebovalo prosadit své globální zájmy.

Čtěte také

Podle současné ústavy si téměř nemůže dovolit poslat své jednotky do zahraničí, aby tam zasáhly v místních konfliktech nebo pomstily násilnou smrt japonských občanů.

V dohledné době se podle kanadského listu Globe and Mail nedá počítat s tím, že by došlo k významným změnám v zahraniční politice Japonska. Jeho zájmy zůstávají propojeny se zájmy Spojených států.

Nenápadná spolupráce s aliancí namířenou proti Islámskému státu je pravděpodobně pro Japonsko nejlepší prostředek, jak odčinit a možná i pomstít hroznou smrt svých občanů, které nechal zavraždit Islámský stát.

Kanadský komentátor pokračuje, že pokud by se americké a japonské zájmy přece jenom rozešly natolik, že by se japonští občané sjednotili v podpoře ústavních změn a silnějšího nasazení ozbrojených sil, Japonsko by rychle zjistilo, že jeho možnosti v neklidné východní Asii jsou velmi omezené.

Čína, která je přesvědčena, že nemilosrdný konflikt 2. světové války nebyl v mnoha ohledech uspokojivě vyřešen, by nikdy nesnesla další militarizaci Japonska.

Kanadský deník Globe and Mail uzavírá, že ztráta amerického bezpečnostního deštníku by jen jasněji odhalila japonskou slabost na světovém jevišti.

Zpracováno ze zahraničního tisku.