Jan Vávra: Prasklá bublina na pražském magistrátu

Právě takové rozdělování lidí na obyčejné, pro které zákony platí a vyvolené, kteří je mohou porušovat, je jedou z příčin neobliby současné vládní garnitury. Obraz arogance ještě násobí již tradiční útoky na polici, která si dovolila politiky vládních stran z něčeho obvinit. Přitom právě politici by měli být připraveni snášet větší kontrolu veřejnosti.

O tom, že se sedmdesáti milionovou zakázkou pro firmu Haguess není vše v pořádku, svědčí i zcela zmatená obhajoba zodpovědné radní Vorlíčkové, která sama přiznává, že udělala chybu, když si nenechala vypracovat oponentní posudek, ačkoli si Rada takovou povinnost u větších tendrů sama předepsala. Původní hodnota zakázky přitom měla být 24 milionů. Připomeňme, že obvinění pražští radní zakázku firmě Haguessu přihráli bez soutěže přímo, formou takzvaného řízení bez uveřejnění. Argumentovali mimo jiné časovou tísní. Přitom o tom, kolika Pražanům jejich Opencard končí, takže budou potřebovat novou kartu, se vědělo dlouho předem.

Shodou okolností se pražský magistrát odvolával na nedostatek času i nedávno, když opět bez výběrového řízení zadal zakázku za 25 milionů korun na poradenství pro právní kancelář bývalého poradce Václava Klause Karla Muzikáře. Vypadá to, že na pražské radnici panuje neustále extrémní časová tíseň, kvůli které nelze dělat klasické veřejné zakázky, jak předpisuje zákon.

Primátor Bohuslav Svoboda se pro řadu lidí a novinářů stal symbolem očisty pražského magistrátu od zkorumpovaného a klientelistického prostředí, které vládlo zejména za jeho předchůdce Pavla Béma. Současné události potvrzují to, co bylo již delší dobu zřejmé, ale co si sympatizanti nového primátora vytrvale odmítali přiznat. Bohuslav Svoboda jako obraz bojovníka proti korupci a klientelismu byl jen šikovný marketinkový tah. Z nadějí, které dokázala jeho kampaň v lidech vzbudit, nesplnil vůbec nic. Čím dřív si to jeho sympatizanti, zejména ti mezi novináři otevřeně přiznají, tím lépe.