Jan Vávra: Co lze čekat od Miloše Zemana?

Prezident pouze ustoupil do předem připravených pozic, kde vyčkává na vhodný okamžik k útoku. Zatím příliš nepopuzuje a dodržuje – dříve podle něho idiotské - ústavní zvyklosti. Do těch operativně zařadil i zvyklost požadovat o členech vlády lustrační osvědčení, protože se mu to do jeho partie zrovna hodí. Podle toho lze usuzovat, že bude i nadále hledat způsoby, jak Bohuslavu Sobotkovi sestavování vlády nadále komplikovat a vytvořit tak vhodné podmínky pro minulé – nebo i budoucí – konkurenty nenáviděného předsedy ČSSD. Je totiž otázkou, zda se nepokusí zkompromitované pučisty nahradit novou, svěží krví.

Jeho hvězdná chvíle ovšem přijde nejpozději se jmenováním nových ministrů, kde Bohuslava Sobotku čekají bezesporu horké chvíle. Nelze totiž očekávat, že po sérii politických porážek by osobnost typu Miloše Zemana snesla třeba takové ponížení, jaké by mu připravila nutnost jmenovat Jiřího Dienstbiera ministrem spravedlnosti. Přitom Jiří Dienstbier patří k nejbližším a nejvěrnějším stoupencům předsedy ČSSD a je zcela v logice politického provozu, aby byl za svoji loajalitu náležitě odměněn. Pokud by ho Sobotka obětoval, mohlo by to mít neblahý vliv na loajalitu jeho ostatních spolubojovníků.

Předseda se tedy ocitá ve dvojím ohni. Na jedné straně musí hájit svůj šik, ale na druhé straně zase nemá dost sil na ostrý souboj s Milošem Zemanem, který by po jeho návrhu jmenovat Jiřího Dienstbiera do vlády následoval a který by Sobotka těžko mohl vyhrát. Případně by ho mohl vyhrát jen za cenu značných ztrát na jiných bojištích. Předsedu ČSSD ještě čekají horké chvilky a z jeho nápadu uspořádat referendum o koaliční smlouvě je patrné, že se ho zmocňují nejrůznější chmurné úvahy.

Ovšem i ostatní politické strany by se měly mít na pozoru a pohlížet na věc z dlouhodobější perspektivy. Rozhodně by se měly vyvarovat pokušení využít nedobrého vztahu mezi prezidentem a předsedou nejsilnější strany k rozdmychávání dalších sporů s cílem ČSSD co nejvíce oslabit. Mocenská rovnováha mezi parlamentem a prezidentem je dosti křehká, a pokud by více politiků využilo příležitosti a přimknutím se k prezidentovi posílilo jeho postavení, mohli bychom nechtěně a pravděpodobně i protiústavně směřovat k prezidentskému systému.

Miloš Změna rozhodně neztratil politický apatit. Pouze si bere nutný oddechový čas. O to inovativnější tahy můžeme v nejbližší budoucnosti očekávat.