Jan Macháček: Řecko a vyhlídky Evropy
Řecký předseda vlády Alexis Tsipras a německá kancléřka Angela Merkelová sice vyhlásili příměří, konec útoků a začátek „údajně“ konstruktivní debaty, jinak se toho ale příliš nezměnilo.
Příměr s příměřím v Minsku sedí úplně dokonale. Minsk není řešení, je to opravdu jenom příměří, získává se čas pro obě strany ukrajinského konfliktu, jen není moc jasné, k čemu.
Ruská agrese patrně nekončí, jenom se odkládá. Dlouhodobé řešení v případě Ukrajiny nikdo nepředložil, nikdo ho nezná a nikdo k němu nesměřuje.
Podobně s Řeckem. Je sice hezké, že Řekové a Němci si od pondělí slibují více vzájemného respektu a slušného chování, ale za prvé nevíme, jak dlouho to vydrží, a za druhé je slušné chování pouze podmínka nutná pro hledání řešení, nikoli podmínka dostačující.
Peníze za záchranného programu Řecko asi nějaké dostane, ale spíše tak sotva na pár týdnů.
Šance, že Řecko zůstane v eurozóně, zůstávají tak padesát na padesát, což dnes řekl George Soros agentuře Bloomberg, a řekl to správně.
Řecké úspory už nenávratně zmizely v zahraničí, tamější banky drží nad vodou jenom ECB. Hrozba kapitálových kontrol je všudypřítomná, o zavedení paralelní měny se mluví stále častěji.
Jedna past je politická. V Řecku vládne marxistická vláda zvolená na základě agendy proti reformám, proti škrtům, proti deregulaci, proti privatizaci, proti diktátu Německa.
Zároveň ale chtěla Syriza setrvat v eurozóně, to ale nejde dohromady, protože eurozóna prostě je – minimálně z pohledu Řecka – prostorem deregulace, privatizace, prostorem tržních sil a tvrdé konkurence.
Syriza chtěla a slíbila politicky všechno najednou – a to není slučitelné.
Zároveň není jasné, co by se mohlo stát motorem řeckého ekonomického růstu do budoucna. Na obzoru není nic. Představa, že se zatočí s bohatými neplatiči daní a oligarchy, je iluzorní a růst nepodpoří.
Řecko potřebuje deregulaci, ale politicky jí odmítá. Odchod z eurozóny způsobí totální chaos, setrvání v eurozóně zase plácání se v bahně na další dekádu.
Pokud Řecko nakonec bude nějak uvnitř eurozóny přežívat, bude to jen kvůli tomu – troufám si tvrdit – že Západ si nyní kvůli Rusku nemůže dovolit fatální rozkol v NATO.
To je ale geopolitika a politika, nějaké ekonomické či finanční zhroucení způsobené případným odchodem či zhroucením Řecka jinak Západ momentálně neočekává.
V eurozóně jsou teď všichni – střednědobě, tedy na dalších pár let – velcí optimisté. Je tu velký růstový impuls v podobě levné ropy a levných energií, je tu velký růstový impuls v podobě slabého eura a všichni čekají pozitivní dopad měnového masivního uvolnění ze strany ECB. A je tu mírný optimismus z jihu, především ze Španělska.
To je ale výhled střednědobý. Dlouhodobý výhled Evropy je spíše zatemněný. Podle mnohých prognóz rychle stárnoucí obyvatelstvo zastaví časem i německou lokomotivu a možná i ekonomiky severské, z nichž velké problémy má už dnes Finsko.
Evropa potřebuje dovézt miliony činorodých imigrantů, kteří budou živit státní pokladny i nákladné penzijní systémy. Jenže politicky na to nikdo lidi nepřipravuje, naopak se spíše stupňuje strach z imigrace.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
