Jan Macháček: Recese, korekce. Anebo taky nic

Jenže příčiny minulé velké krize, která vypukla v roce 2008, nebyly čistě „materiální“, monetární či fundamentálně makroekonomické, ale mnohem důležitější byly faktory patřící do oblasti kolektivní psychologie.

Jan Klesla: Evropu čeká velmi těžký rok

Francouzské žluté vesty jako by snad v závěru roku chtěly neporušit tradici revolučních bouří v letech končících osmičkou. Jenže, stejně jako zpackaný brexit, se problémy přelijí do roku příštího.

Příznakem minulého předkrizového období bylo, že krizi nepředvídal skoro nikdo z tzv. odborníků, zatímco dnes věští krizi kdejaký tzv. expert ruku v ruce s kdejakým hochštaplerem či televizním ekonomem. Není to česká specialita, platí to i ve světě.

Z tohoto pohledu by se člověk skoro vsadil, že žádná velká krize hned tak nepřijde.

Nezanedbatelnou příčinou minulé velké krize před rokem 2008 bylo – podobně jako před rokem 1929 – stádní myšlení a bohorovná víra v lidský pokrok. Věřilo se, že riziko lze přenést od amatérů k odborníkům, že akcie už jenom porostou, matematici vymýšleli kosmické produkty a strukturované finanční deriváty a ve vládním – a dokonce i v univerzitním prostředí se ostrakizoval jiný názor.

Americká centrální banka

Tohle zde dnes nemáme. Nedá se říci, že by na světových trzích převládal bezmezný optimismus nebo nějaká bohorovnost.

David Klimeš: Lehmani po dekádě varují - až zase přijde krize, mějte doma pořádek

Česko selhává. Jsme na vrcholu či spíše už za vrcholem hospodářského cyklu a ministryně financí Alena Schillerová stejně navrhuje zase schodkový rozpočet, tentokrát mínus 40 miliard. Nepochybně má být deficit mnohem menší, ideálně má být rozpočet v přebytku. Česko jede na doraz. Důchodový účet se teprve nyní dostal do hubeného plusu, zdravotní pojišťovny nemají rezervy na horší časy. A stát si i za tučných let musí půjčovat.

Velké krize se rodí ve finančním sektoru, říká se jim také „matky všech krizí“, omlouvám se za anglismus. Přicházejí jednou za 50 či 100 let a ekonomiky se z nich lížou dlouho, třeba dekádu i více. To nás asi nečeká, banky jsou dnes mnohem silnější než před deseti lety, regulátoři mnohem obezřetnější. 

Nějaká korekce nebo recese ale přijít může, což ale neznamená, že musí. Leckoho znepokojuje předvánoční vývoj na světových akciových trzích (pro akciové trhy jde o jeden z nejhorších prosinců v historii), prý by snad mohl být předzvěstí nějakého horšího období globální ekonomiky. Pád cen ropy větší pokles globální poptávky, index nálady mezi německými manažery a průmyslníky je již čtyři měsíce mizerný.

Lukáš Kovanda: Další krize bude „vymyšlená“

Poslední dobou kdekdo vyhlíží další ekonomickou krizi. U nás i v zahraničí. Taková obava není zcela nesmyslná.

Když zůstaneme u makroekonomických nebo fundamentálních příčin, tak největší obavy dnes způsobuje ekonomicky nejmocnější instituce světa, tedy americká centrální banka čili Fed, která zvedá a bude zvedat úrokové míry. To nejen zpomalí americkou ekonomiku, ale hlavně to oslabí nové trhy, jak se říkávalo, rozvojový svět, ze kterého začnou mizet dolary zpět do USA.

Další obava je, že kdyby došlo ke globální recesi, instrumentarium centrálních bank je omezenější než minule. Úroky by musely jít hluboko do minusu, patrně by se peníze musely rozdávat přímo lidem nebo by centrální banky nakupovaly akcie podniků. Rezervy státních rozpočtů pro nějaká proticyklická opatření jsou také většinou slabé nebo žádné.

Logo|foto:Český rozhlas

Pak tu máme všemožné další nejistoty spojené s obchodní válkou USA a Číny, neklid na Ukrajině či v Saudské Arábii. Je tu nejistota s brexitem, sociální neklid ve Francii a italské tahanice s Bruselem o rozpočet.

Svým způsobem lze ale konstatovat, že pořád se na světě něco děje a dít bude a globální recese nebo krize hned tak přijít nemusí. Ale taky může. Uvidíme.