Jan Macháček: Povodně a český růst

11. červen 2013

Podle guvernéra ČNB Miroslava Singera může přispět náprava škod po povodních k mírnému nárůstu HDP v řádech desetin procentního bodu. Povodně mohou podle něj také mírně zvýšit odolnost proti budoucím katastrofám a technickou úroveň infrastruktury. Zároveň podle šéfa centrální banky povodně snížily během několika dní celkové bohatství země.

Co k tomu dodat? Snad jen to, že to řekl guvernér správně. Celá situace ukazuje omezenost ukazatele HDP, který skutečně slouží JEN k měření ekonomického růstu nebo poklesu, ale neumí – ani nechce umět (pochopitelně) od tohoto poklesu odečíst ani stovky či tisíce zničených rodinných domků, zahrad, silnic, rybníků, sadů, škol, školek, parků, polí, úrody apod. Zvýšený objem stavebních zakázek zaměřených na obnovu zničeného přidá nějaké desetiny procent k růstu HDP, ale v celkovém součtu soukromého a veřejného majetku či bohatství bude naše země ještě nějakou dobu chudší než před povodněmi, protože některý majetek prostě zmizel, byl odplaven a zlikvidován, protože likvidace znamená doslova převod čehokoli v tekuté skupenství. Vtip je také v tom, že nejde spočítat, jaká je vlastně celková velikost národního bohatství této země, lze se jen pokusit to velmi od boku odhadovat.

Pak je tu další otázka, ve které podle mého soudu ekonomové nemají jasno a jasno mít nikdy nebudou, protože to snad ani nejde. Když vám někdo rozbije okno a vy ho odnesete ke sklenáři zasklít, podpoříte ekonomický růst skrze podporu sklenářské živnosti a řemesla, ale ty peníze vám budou chybět jinde, nekoupíte si něco jiného, co byste si jinak koupit mohli, tedy nepodpoříte ten růst někde jinde. To ono něco jiného, co byste si bývali jinak koupit mohli, má ale takový rozptýlenější charakter než stavební práce na obnově majetku: někdo by si koupil zájezd do ciziny, někdo auto z dovozu a někdo by si zase nekoupil nic a nechal peníze v bance. Nějaký nárůst stavební výroby tu tedy přeci jen bude a proto ty desetinky procent HDP, o kterých mluví guvernér.

Žádné výrazné nakopnutí ekonomiky či start tolik očekávaných nových časů prosperity ale opravy po povodních rozhodně nepřinesou. Stát opraví silnice v zatopených oblastech, ale budou mu zase chybět na opravu silnic v nezatopených oblastech, které jsou, jak všichni víme, ve zcela katastrofálním a zanedbaném stavu.

Česká ekonomika je v nejdelší recesi ve své novodobé historii a s krizí eurozóny to skutečně vůbec nesouvisí. Rozdíl v růstu mezi Českem na straně jedné a Slovenskem či Polskem na straně druhé je již delší dobu v řádech procent v náš neprospěch. Taktéž další sousedi jako Německo a Rakousko jsou na tom z hlediska růstu mnohem lépe. Čeští ekonomové tvrdí, že nechápou, co se s českou ekonomikou děje a žádné rekonstrukce po povodních nám v tom pochopení vůbec nepomohou. Dokud ale ekonomové a politické elity nepřijdou na to, co je špatně, nebudou to správně diagnostikovat, možná se moc nezmění. Proč vlastně věřit tomu, že se věci otočí k lepšímu jen tak přirozeně či samy od sebe, když už se v tom marasmu plácáme pět let?

Symptomatické je, že o vlivu povodní na růst mluví guvernér centrální banky, který má být z povahy věci ve veřejném prostoru technokrat. Proč o tom nemluví ministr financí či premiér? Proč to nedokáží zabalit do nějaké vize, do nějaké výzvy k optimismu a národní solidaritě, do nějakého apelu na to, aby si lidé více věřili? Proč to nedovedou zaoblit do nějakého příběhu s dobrým koncem? Proč se potom divit, že jsou lidé otrávení, když se politici ani nesnaží jim nějaký optimismus nabídnout?

autor: Jan Macháček
Spustit audio