Jan Macháček: Jaký bude Michael Pompeo?

20. březen 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Michael Pompeo

O odcházejícím americkém ministrovi zahraničí Rexi Tillersonovi víme, že oponoval mnohým záměrům Trumpa, jako bylo třeba odmítnutí Pařížské klimatické dohody, vypovězení dohody s Íránem nebo zavedení cel.

O Trumpovi měl Tillerson před časem prohlásit, že je „moron“ (tupec), oficiálně to popřel. Na druhou stranu bylo zjevné, že Tillerson neuměl řídit ministerstvo zahraničí čili State Department a zanechal ho ve stádiu blízkém paralýze či jistému zamrznutí.

Tillersonův hlavní problém byl, že s ním prezident nekomunikoval, neměli spolu žádnou otevřenou neformální linku, nebyli schopni se koordinovat, zaměstnanci ministerstva příliš často netušili, jaká vlastně je či bude americká zahraniční politika tam či onde.

To nadcházející šéf americké diplomacie Mike Pompeo má k prezidentovi Trumpovi blízko, tzv. chemie – jak se módně říká – jim funguje báječně. Pompeo si prý dával záležet na tom, aby jako šéf CIA osobně dával zprávy prezidentovi skoro každé ráno.

Jaký tedy bude Pompeo jako ministr zahraničí? S americkým prezidentem se koordinovat dokáže, což je podstatné. Potíž je ale v tom, že Trump je často impulzivní, jedná také intuitivně. „Moron“ třeba není, ale vzdělání také nemá a knihy si nikdy nečetl a nečte.

Donald Trump

Pompeo tak bude loajální k prezidentovým světonázorům, ale jaké ty názory jsou, to často nikdo neví, takže je otázka, zda bude Pompeo schopen prezidentovi oponovat, pokud by se rozhodl jednat zkratkovitě.

Most mezi Trumpem a spojenci

Blízkost k Trumpovi může být výhodou, protože v dobách izolovaného Tillersona většina amerických diplomatů pochybovala, že se jejich reporty někdy dostanou do Bílého domu. A naopak když Trump podrážel Tillersona protichůdnými tweety, mohla spousta státníků a diplomatů ve světě pochybovat o tom, zda se mají Tillersonem vůbec zabývat a vážně s ním jednat.

Něco zřejmé je, hlavně v případě jaderné dohody s Íránem. Podle Trumpa má dohoda s Íránem „strašlivé chyby a nedostatky“. Pokud Evropa, Čína a Rusko nebudou na Írán tlačit, aby učinil v dohodě změny, Amerika neprodlouží už letos 12. května uvolnění sankcí proti Íránu, které platí od roku 2015. Dohoda s Íránem pak přestane rázem platit a Írán se vrátí k vývoji jaderné zbraně.

Rex Tillerson

Když Pompeo začínal jako šéf CIA, řekl v americkém Senátu k dohodě s Íránem: „Těším se na zrušení této katastrofální dohody s největším sponzorem terorismu na světě.“ Změna v kurzu se zdá být tedy jasná, potíž je v tom, že stovky analytiků a diplomatů ve State Departmentu považují dohodu s Íránem za jeden z největších úspěchů v historii diplomacie.

Pompeo bude asi muset nastolit názorovou disciplínu. Očekává se, že Pompeo si přivede na ministerstvo lidi z konzervativních think tanků, čeká ho ale velká rezistence kariérních diplomatů.

Co se dohody s Íránem týče, je tu ještě jedna věc. Šiítské milice řízené Íránem pomohly porazit Islámský stát a drží také jeden z klíčů k stabilitě v Iráku, o kterou by Amerika možná nerada přišla. Je to velký oříšek. Uvidíme, jak to Pompeovi vyjde.

Jedním z důvodů, proč Trump uskutečnil výměnu Tillersona za Pompea je, že Trump chtěl mít jasný a silný tým pro jednání se Severní Koreou. Tady ale Amerika podle všeho směřuje k uzavření podobné dohody, která se Trumpovi tolik nelíbila v případě Íránu, dohody, která stála na uvolnění sankcí, inspekčních protokolech a nadnárodní supervizi.

Jan Macháček

Pompeo si váží Trumpa a sdílí jeho vizi světa - pokud něco takového existuje. Jako ministr zahraničí musí ale fungovat jako most mezi Trumpem a spojenci a dalšími světovými hráči, aby nebyl pro svět jen zrcadlem chaosu v Bílém domě, jak napsal pro Reuters tento týden bývalý americký diplomat Peter Van Buren.

autor: Jan Macháček
Spustit audio