Jan Macháček: Jaké chceme Rusko

27. duben 2021

Události ve Vrběticích a vše, co s nimi souvisí na domácí i zahraniční politické scéně, nutně oprašují naléhavou otázku, jaké bychom vlastně chtěli Rusko. Ač by výroky prezidenta Miloše Zemana mohly svádět k opačné reflexi, je vcelku nesmyslné dívat se na Rusko jako na někoho, kdo má zálusk se našeho prostoru opět zmocnit.

Když to zjednodušíme, tak to, že se Rusko v podobě Sovětského svazu dostalo až k nám, souvisí výhradně s tím, že se Německo nejprve vypravilo až k Uralu. A pak také s ideologií komunistické internacionály, která chtěla ovládnout svět. Pokud tedy Německo nezačne Rusy opět plašit bosou nohou, jsme tu vcelku z obliga. Nejsme blízké pohraničí Ruska, nejsme pravoslavná kultura a nejsme ruští bratři Srbové a podobně.

Čtěte také

Jsme součástí EU, NATO a Západu a otázku, jaké chceme my, Češi, Rusko, bychom si tedy měli klást jako sebevědomá součást Západu. Takže jaké chce Západ Rusko a proč? Ví se to? Je to promyšleno a prodiskutováno? Troufám si tvrdit, že moc ne.

Samozřejmě se tu nabízí maximalistická a idealistická představa: chceme Rusko demokratické, s vládou práva, kvetoucí občanskou společností a svobodnými médii, Rusko neagresivní, mírumilovné a znající své hranice.

Pak je tu minimalistická představa: ať je Rusko jaké chce, hlavně ať není agresivní, nebezpečné a expanzivní. Ať je Rusko alespoň takové, aby s ním šel dělat byznys.

Rusko uzbrojit

Ve skutečnosti všechno souvisí se vším, nebo alespoň leccos s lecčím. Pokud Rusko bude do budoucna chtít být něčím víc než benzínovou a plynovou pumpou, potřebuje byznys se světem a Evropou a potřebuje investice. Jenže kdo se v Rusku znelíbí, ten o byznys a investice většinou přijde. A to zase souvisí s demokracií a vládou práva.

Čtěte také

Máme chtít Rusko méně nacionalistické? To se asi hned tak nepovede. Vždyť i opoziční lídr Alexandr Navalnyj je spojován s nacionalistickými skupinami a souhlasí s anexí Krymu. Vladimiru Putinovi vyčítá korupci a nastolení mafiánského systému.

S demokracií je v Rusku potíž. Lidé si ji spojují s 90. léty – s úpadkem, nepořádkem, korupcí, mocí oligarchů. Teď mají sice korupci také, ale spojenou s přísným mafiánským režimem. Otázka, jak vrátit Rusům důvěru v demokracii, je jedna z nejtěžších.

Jsme každopádně vázání – a to včetně Ruska – také mezinárodním právem. A jsme samozřejmě vlastně povinni žádat dodržování lidských práv v Rusku. Jen to můžeme dělat poněkud vlažně a opatrně – jako se to, dejme tomu, dělo za amerického prezidenta Jimmy Cartera vůči SSSR, anebo ostřeji jako za amerického prezidenta Ronalda Reagana.

Tato paralela ale říká: nečekejme výsledky, ty mohou přijít až za desítky let. Dělejme to prostě proto, že to považujeme za správné.

Čtěte také

S tím souvisí také myšlenka Rusko, podobně jako Sovětský svaz v 80. letech, takzvaně uzbrojit. Jenže současné Rusko zdaleka ekonomicky nezaostává za Západem tolik jako Sovětský svaz.

Ještě jedna věc: s tím, jak se na Západě ujímá pokrokářství spojené s kulturou rušení a zakazování, politickou korektností, genderismem, vypjatým antirasismem, multikulturalismem, podporou LGBTQ+ a podobně, tím bude narůstat počet lidí, kterým se bude konzervativní Rusko bohužel jevit jako ostrov normality. A Putin na to dost sází.

S tím souvisí i obavy z nárůstu vlivu islámu a islamizace v některých evropských zemích. Rusko se v této souvislosti leckomu může zdát jako přirozený spojenec.

Logo

A nakonec – v americkém zahraničně politickém establishmentu existuje silný a legitimní názorový proud, který říká, že Západ musí mít do budoucna Rusko na své straně v rámci zostřující se konfrontace s Čínou. U kormidla tento proud není, ale vliv má, a co není, může klidně být. Takže otázek a výzev je skoro bezpočet.

Autor je komentátor Lidových novin a ředitel Institutu pro politiku a společnost (spjatého s hnutím ANO)

Spustit audio