Jan Jůn: Cameron čelil dnes v Bruselu prohře
Po čtvrtečních jednáních představitelů Evropské unie v belgickém Ypres, britský premiér David Cameron dnes odpoledne dál čelil prohře, tentokrát v Bruselu, kam se jednání přestěhovala.
Během ranních podpisů přidružujících Ukrajinu, Gruzii a Moldávii k Evropské unii se sice britský premiér podle televizních záběrů dokonce usmíval, avšak britští experti zaznamenali v jeho výrazu tváře napětí.
Není se vůbec co divit, neboť Cameronův odpor vůči konsensuální nominaci lucemburského expremiéra Jeana-Clauda Junckera předsedou Evropské komise představiteli členských zemí EU trval dál a britský premiér se dokonce nechal slyšet, že si v rozporu s dosavadní praxí vynutí z ostatních vůdců zemí unie neobvyklé hlasování, ve kterém by zjevně měl pouze podporu maďarského premiéra Orbána.
Zatímco většina přítomných evropských vůdců Camerona odsuzovala a média citovala prohlášení finského premiéra, že „Británie, jako země s více než polovinou zahraničního obchodu s Evropskou unií, by ve vlastním zájmu neměla hrozit odchodem“, Cameron trval na svém, že tedy předseda Evropské komise má být vybíraný vůdci unie jako tomu bylo dosud a nikoli de facto Evropským parlamentem.
A navíc, že Juncker je v orgánech unie už příliš dlouho a jako zarytý federalista reprezentuje staré směřování Evropy a nemá nejmenší zájem na reformách, které voliči unie na pozadí eurovoleb požadují, tedy návrat rozhodování v řadě věcí domácím parlamentům členských zemí.
Cameron sám ovšem dnes symbolizoval onen typicky britský, stoicky neústupný postoj tváří v tvář hrozící prohře a sám tvrdil – cituji, že: „Existují momenty, kdy je velmi důležité držet se zásad, dokonce i přes to, že šance na výhru jsou jasně nastaveny proti vám, nežli souhlasit s něčím, o čemž věříte, že je zásadně špatné. A dnes je právě takový den.“ Tolik premiér Cameron, kterého ovšem sportovně naladění Britové, pro které i prohry jsou součástí soutěžení, najednou dnes podle odpovědí na dotazy médií za tento zásadový postoj většinou chválili i přes vyhlídky na onu hrozící prohru.
Podle expertů si ovšem nikdo z evropských politiků ponížení Camerona nepřál a některá média citovala včerejší sympatie potvrzující poznámku německé kancléřky Merkelové, že unie by měla nyní ohledně reforem hledat „dobrý kompromis, přijatelný i pro Británii“.
Podobně se vyjádřila i dánská premiérka Thorning-Schmidtová, když před summitem poznamenala, že doufá, že se unie vrátí na cestu, na které je Británie „důležitým a vlivným partnerem v unii“ a dodala, že věří, že „Británie potřebuje Evropu a Evropa potřebuje, aby Británie byla její součástí“.
Političtí oponenti v Británii, tedy například labouristé, ovšem tvrdí, že Cameron si dnešní ponížení v Bruselu zavinil sám svou tvrdohlavostí a nedostatkem diplomacie v kuloárech – stejně jako včera nazvali někdejší jmenování právě za odposlechy mobilů odsouzeného novináře Andyho Coulsona Cameronovým ředitelem komunikací v premiérském úřadě „nedostatkem tehdejší premiérovy soudnosti“.
Jak tvrdí někteří pozorovatelé, Cameron proti žoviálnímu vtipálkovi Junckerovi, který si i rád popije, osobně nic nemá, ale je k nynějšímu odporu vůči němu nucen perspektivou, že pokud on povede Evropskou komisi, bude moci kvůli vlivu svého postavení efektivně blokovat britské návrhy na posílení vlivu členských zemí na úkor prý „byrokratického a diktátorského“ Bruselu.
A pak by se v referendu, které Cameron zjevně neprozřetelně slíbil Britům, mohlo stát pro něj to nejhorší – Britové by mohli mít Bruselu dost a z mylných důvodů hlasovat pro ně pro katastrofální alternativu opuštění unie.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.