Jan Januš: Zloději housek už nedoplatí na nouzový stav. Vězení jim ale hrozí i dál

U řady lidí toto dění vzbuzovalo a vzbuzuje nevoli. Myslí si totiž, že oni zloději jdou skutečně za mříže jen za krádež zboží či věcí v hodnotě desetikorun nebo stokorun. A to proto, že se krádeže dopustili během nouzového stavu. Jak už to ale bývá, skutečnost je většinou složitější. 

Čtěte také

Za krádež housek vězení? Soudce chtěl jen uklidit recidivistu mimo společnost, soudí právník Gřivna

Všech zmiňovaných případů se dopustili recidivisté, tedy lidé opakovaně trestaní. Lidé, kteří kradli i v minulosti a kteří museli logicky ve chvíli, kdy se pokusili z obchodu cokoliv nelegálně odnést, počítat s přísnějším potrestáním, než kdyby tím zákon porušili poprvé.

Mohli k tomu mít samozřejmě různorodé důvody, s lítostí to ale zase až tak nepřehánějme. Podívejme se na celou situaci rovněž z druhé strany, z pohledu okradených. Nebo z pohledu těch, kteří by nikdy nic neukradli, ani kdyby měli sebevětší hlad.

Ony případy vzbudily tolik pozornosti proto, že se staly během nouzového stavu a zpočátku to vypadalo, že se na ně bude používat ještě o něco přísnější sazba, na níž trestní zákoník pamatuje právě v těchto nestandardních a ohrožujících stavech.

Nejvyšší soud ale nedávno konstatoval, že nikoliv a že musí být „jednoznačně prokázána věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí, za kterou lze považovat i aktuální výskyt koronaviru“.

Můžeme notorické recidivisty trestem napravit?

Čtěte také

Jan Januš: Trestání máme nastavené správně, vězení za krádež pěti housek je ale extrémem

Oboje je správně: Jak to, že trestní zákoník pamatuje na přísnější potrestání, tak to, že Nejvyšší soud dovysvětluje, jak je to vlastně myšleno a kdy lze dané ustanovení použít. Co do přísnosti ukládaných trestů má toto rozhodnutí Nejvyššího soudu jasný efekt, i recidivistovi totiž nebudou za drobnou krádež hrozit minimálně dva roky vězení, ale sazba začne už na půl roce. 

Nicméně a čistě v obecné rovině, recidivisté bývají často v takzvané podmínce. To znamená, že jim byl trest odnětí svobody za dřívější prohřešek podmíněně odložen. Pokud se ale ve zkušební době dopustí nového trestného činu, je to značný problém, nejspíše půjdou doopravdy do vězení. Třeba i za krádež pár kusů housek. 

Dané zprávy – a nenechme se mást tím, že by podobné tresty nepadaly i před začátkem koronavirové pandemie, protože ti nejnenapravitelnější recidivisté se na ně prostě dostanou za jakýchkoliv okolností, ať už soudce chce, či nechce – tak mohou alespoň vyvolat důležitou debatu o dalším směřování české trestní politiky. 

Čtěte také

Jan Januš: Z práva je trhací kalendář a bludiště nevedoucí k cíli

Vyplácí se nám jako společnosti posílat tento okruh pachatelů do vězení? Je to spravedlivé vůči nim? A pokud bychom řekli, že není, jak bychom to vysvětlili poškozeným? Bylo by účelnější, kdyby tito drobní zloději za trest poškozeným platili? Ale z čeho? Nenutili bychom je tím de facto k dalším krádežím? Tak je tedy necháme v domácím vězení? Ale nebude to pak v tomto případě jen trest pro trest? Můžeme vůbec notorické recidivisty nějakým trestem napravit? Vidíte, je to hodně složité, u všech odpovědí existují pro a proti. 

Napadá mě jediné: pomoci by mohl důsledný a ideálně stoprocentně účinný resocializační program motivující k práci, spořádanému životu a respektování základních hodnot. Ale nerad bych se dostal k utopii.

Autor je šéfredaktor magazínu Lawyers & Business