Jan Januš: Trestání máme nastavené správně, vězení za krádež pěti housek je ale extrémem

Jak je to možné, když třeba vrahové odcházejí od soudu s tresty i pod hranicí deseti let odnětí svobody? Protože je tak nastavený celý český systém trestání. Celkově v něm problém není, pravidla jsou promyšlená a provázaná, jak se ale ukazuje právě na této kauze, do budoucna by měla být ještě více individualizována.

Čtěte také

Ondřej Konrád: Nastává snad jiná spravedlnost?

Pokud chceme celou věc pochopit, nesmíme se spokojit pouze s novinovým titulkem. Přesně vzato, onen muž nedostal takto vysoký trest za krádež pěti housek. Za prvé si jej vyslechl jako recidivista, za druhé jako člověk v podmínce a za třetí jako někdo, kdo se dopustil krádeže během nouzového stavu. Všechny tyto tři faktory způsobily, že na něj soud musel být až extrémně přísný.

Pojďme si teď zjednodušeně a v nutné zkratce vysvětlit základní pravidla. Krádež bývá podle trestního zákoníku trestná ve chvíli, kdy pachatel odcizí zboží v hodnotě pěti tisíc korun. Pokud ale jeden a stejný člověk už kradl v minulosti a byl za to odsouzen, tato hranice pro něj neplatí.

Musí se k němu zkrátka přistupovat přísněji a to je jistě v obecném ohledu správně. Stejně jako podmíněné odložení trestu odnětí svobody v případě méně závažné kriminality. Ovšem jen do doby, než odsouzený spáchá nějaký další trestný čin. Pak jde do vězení a podmíněný trest se změní na trest nepodmíněný. Rovněž je dobře, že v krizových časech, kterým nouzový stav během koronavirové pandemie jistě byl, hrozíme pachatelům přísnějším postihem. Škody, které svým jednáním způsobí, totiž bývají závažnější.

Alternativní tresty

Když si to takto shrneme, patrně se shodneme, že výchozí teze českého trestního práva jsou nastaveny správně. Přece jen se nám ale nejspíše nebude trest půldruhého roku vězení, stále reagující na krádež pěti housek, zdát. Tohle je navíc ukázkový případ, který bije do očí.

Našli bychom ale množství jiných a rovněž problematických kauz, kdy ve vězení končí lidé, kteří tam nemají absolutně co dělat. Někdy se tak děje kvůli přílišné konzervativnosti a někdy také až lenosti soudců, kteří jsou dlouhá léta zvyklí rozhodovat stejným způsobem. A tak to prostě dělají dál, i když by místo vězení mohli uložit některý z alternativních trestů, třeba peněžitý trest nebo domácí vězení.

Pokud už tu vůli soudci mají, narazí často také na nedostatečnou technickou výbavu, například dlouho nefungující monitorovací systém v případě domácího vězení, nebo na legislativní nedotažení, které jejich dobrou vůli zkomplikují.

České trestní právo tak potřebuje individuální přístup i personifikované tresty, a to v daleko větší míře, než je tomu v současnosti. I když je systém dobře nastavený, neznamená to, že nemůže být v jednotlivých případech nespravedlivý.

Hlídat by jej měli především soudci a nebál bych se uvažovat rovněž o rozšíření jejich souvisejících pravomocí a možností, kdy mohou zcela upustit od potrestání. Taková změna trestních předpisů se ale nejspíše hned tak neprosadí. Máme tu ale ještě jeden institut, který může a má případnou justiční nespravedlnost zvrátit. Milost prezidenta republiky. Skutečně si ji ale onen zloděj pěti housek, recidivista v podmínce, zaslouží?

Autor je zástupce šéfredaktora serveru Info.cz