Jan Januš: Robert Pelikán dohlídne na české zákony, následovat by ho měli všichni ministři spravedlnosti

Nadále totiž bude působit rovněž jako člen Legislativní rady vlády, která alespoň částečně dohlíží na úroveň českých zákonů.

Čtěte také

Ondřej Konrád: Co mohlo otrávit Roberta Pelikána

Nejen vzhledem k tomu, že v daném resortu strávil oproti většině svých předchůdců a patrně i nástupců nadprůměrně dlouhou dobu, je to velmi dobrá zpráva. Právníci typu Roberta Pelikána se zkrátka do Legislativní rady vlády hodí. A to z několika důvodů.

Když mluvíte s vysoce postavenými soudci, advokáty či exekutory, stěžují si většinou na to, že se ministři moc rychle a často mění. Ti noví přicházejí s vlastními nápady a než zjistí, co všechno nejde a co už v minulosti vyzkoušeli jejich předchůdci, zpravidla ve svém úřadu skončí. Je to frustrující koloběh, který samozřejmě nepozorujeme jenom v soudnictví a v českém právu, ale také na jiných ministerstvech.

Robert Pelikán naopak dostal svého času možnost být v čele ministerstva spravedlnosti přes tři roky. Dlouho očekávaná velká legislativní díla, jako nový občanský soudní řád, trestní řád, zákony o soudních znalcích či tlumočnících nebo nová úprava hromadných žalob sice během jeho mandátu nevznikla, pokročilo se ale v jejich přípravách. Ukázalo se, kudy by mohla vést cesta. A tuto trasu zná  do budoucna možná nejlépe právě Pelikán.

Automatický vstup do Legislativní rady vlády?

Je přece škoda takovouto historickou paměť a osobní zkušenosti s každým odchodem ministra zahazovat. Když navíc existuje orgán, v tomto případě tedy Legislativní rada vlády, jehož prostřednictvím je lze přímo využít ve prospěch České republiky a jejích zákonů.

Čtěte také

Jan Vávra: Je nezávislost největším problémem justice?

Pelikán sice nebude v radě jediným dřívějším reprezentantem ministerstva spravedlnosti, angažmá bývalých vysokých politiků ale stále není běžné. Pelikán se tak přidává například k rovněž bývalému ministrovi spravedlnosti Janu Kněžínkovi nebo k advokátovi Františkovi Korbelovi, dříve dlouholetému náměstkovi na resortu spravedlnosti, během jehož mandátu a za ministrování Jiřího Pospíšila došlo například ke schválení nového trestního či občanského zákoníku.

Proti tomu pak Pelikán velmi tvrdě vystupoval a jako ministr jej chtěl výrazně přepsat, což se mu ale nepodařilo. Nadělal si však mnoho nepřátel, ostré hrany ale ve většině případů zbrousil čas. A i ti, kteří Pelikánovi stále nemohou přijít na jméno, vyzdvihují jeho odborné renomé a zajímavé právní úvahy. Další důvod, proč by byla škoda bývalého ministra nezapojit do tvorby legislativy, pokud už o to má zájem.

Čtěte také

Robert Pelikán: Vadí mi úniky informací ze spisů. Novináři si myslí, že můžou zveřejnit cokoliv

Možná by stále také za zvážení, zda by končícím ministrům spravedlnosti, pokud tedy odcházejí s čistým štítem, neměl být nabízen vstup do Legislativní rady vlády zcela automaticky. Ne všichni by to patrně přijali, jde sice o respektovanou a možná vlivnou funkci, finančně ale nikterak zajímavá není.

Ne všem to ale na druhou stranu vadí. Třeba Robert Pelikán se v současnosti živí advokacií, je partnerem v původně rakouské advokátní kanceláři Wolf Theiss. A i jiní advokáti si takovéto pozice považují a jistě jsou si vědomi rovněž toho, že jim dodává další prestiže třeba i před klienty.

Teď bychom se tak ještě mohli zamyslet nad tím, zda Legislativní radě vlády nepřidat pravomoci, aby mohla do českého zákonodárství zasahovat šířeji, než je tomu v současnosti. To už ale bude na poněkud složitější debatu, než je jen rozšiřování jejích členů.

Autor je zástupce šéfredaktora serveru Info.cz