Jan Januš: Irena Pelikánová odchází od evropského soudu. Dochází tím i ke střídání generací

Evropská soudkyně Irena Pelikánová
Evropská soudkyně Irena Pelikánová

Konec letních prázdnin znamená rovněž výraznou změnu v evropské justici.

Po patnácti letech totiž odchází z místa soudkyně evropského Tribunálu profesorka obchodního práva Irena Pelikánová. Českou republiku bude nově reprezentovat dřívější odborná pracovnice Ředitelství výzkumu a dokumentace Soudního dvora Evropské unie Petra Škvařilová-Pelzl.

Jistě jde o odbornici na evropské právo se zkušenostmi přímo z Lucemburku. Širší právnické obci je ale její jméno prakticky neznámé a lidé mimo právní kruhy pak o ní patrně neslyšeli vůbec nikdy. Jakou tedy bude evropskou soudkyní, to se dnes můžeme jen dohadovat.

Je ale pravda, že prošla náročným výběrovým řízením, kterého se z pozice arbitrů účastnili třeba současní šéfové těch nejdůležitějších českých soudů: Pavel Rychetský, Pavel Šámal a Michal Mazanec. Držme tak Petře Škvařilové-Pelzl palce, ať dělá na takto prestižním místě České republice čest a přichází s neprůstřelnými právními postoji, které vždy dokáže obhájit.

Nástup nové evropské soudkyně ale potvrzuje trend omlazování českých zástupců v evropských justičních strukturách a preferenci lidí s dlouhodobějšími zahraničními zkušenostmi a tomu odpovídající kariérou, vzděláním a často rovněž vlastní odbornou specializací právě na evropské právo.

Místa v evropské justici

Končící Irena Pelikánová v tomto představuje spíše předešlou generaci, stejně jako soudce Soudního dvora Evropské unie profesor Jiří Malenovský, který již v rozhovoru pro Právního rádce avizoval, že svou funkci příští rok předčasně opustí, bude mu totiž už 70 let.

Kdo do Lucemburku nastoupí místo něj, se dá typově předpokládat nejen z vítězství Petry Škvařilové-Pelzl, ale rovněž z profilů dvou dalších Čechů na vrcholu evropské justice. Těmi jsou soudce evropského Tribunálu Jan M. Passer a generální advokát Michal Bobek. Oba studovali i v zahraničí, Passer ve Švédsku, Bobek pak třeba ve Velké Británii, Belgii či v Austrálii. Oběma je něco přes 40 let, jsou na vrcholu sil a mají před sebou ještě dlouhou kariéru.

Že Česká republika do budoucna upřednostní spíše tento typ odborníků, je možné vyvozovat rovněž z toho, že právě Michal Bobek, který akademicky působil třeba i v Oxfordu nebo v Bruggách, dostal při výběru českého generálního advokáta přednost před již zmiňovanou profesorkou Irenou Pelikánovou.

Českou republiku tak budou do budoucna v evropské justici reprezentovat právě lidé typu Petry Škvařilové-Pelzl, Jana M. Passera či Michala Bobka. A patrně si to uvědomují rovněž právníci, stojící na špičce českých justičních, advokátních či akademických sfér, kteří se do těchto pozic vůbec neženou. Naopak, nezkouší štěstí ani ve výběrových řízeních. Přitom místa v evropské justici jsou nejen vysoce prestižní, ale finančně rovněž nadmíru lukrativní. Pojí se s několika set tisícovými platy.

Profesorka Irena Pelikánová teď bude mít více času i na český akademický život. Jak uvedla v rozhovoru pro Info.cz, chce se věnovat teoretické práci, bude trochu přednášet a pracovat chce také pro Justiční akademii.

Vkrádá se však otázka, zda by ji Česká republika neměla využít ještě více. Nejen vzhledem k jejím patnáctiletým evropským zkušenostem ale rovněž k jejímu odbornému renomé. Takovýchto odborníků zkrátka nemáme na rozdávání, tak bychom jim měli dát i dostatek prostoru.

Autor je zástupce šéfredaktora serveru Info.cz