Jan Fingerland: Změna v čele syrské vlády i opozice

Výroky Ruska ohledně záležitostí, jako je válka v Sýrii, je třeba brát s velkou rezervou. Jak známo, Moskva se jednoznačně postavila na Asadovu stranu a je ochotna vidět jen to co chce, a také naopak. Nyní Rusové přišli s tvrzením, že mají v rukou důkazy, že arzenál použitý v bitvě u Chán al-Asalu, nebyl průmyslové výroby a byl naplněný sarinem. Podobný projektil se v regulérních armádách nepoužívá pro chemické zbraně a trhavina použitá zde jako rozbuška se nepoužívá v tradiční munici. Proto je podle Rusů důvod domnívat se, že to byli opoziční bojovníci, kdo v Chán al-Asalu použili chemické zbraně. Washington ruské sdělení odmítá a namítá, že zatím Američané neviděli žádný důkaz, který by podpořil ruské tvrzení.

To bude zřejmě ještě předmětem mnoha dohadů, ale dá se už nyní říci, že Moskva úspěšně znejistila image syrské opozice. Potíž je, že syrská opozice se na podkopávání svého postavení úspěšně podílí sama. Například ze samotné Sýrie přicházejí zprávy o tom, že se odehrávají boje i mezi jednotlivými proudy povstalců, zejména mezi Svobodnou syrskou armádou a islamisty z an Nusry. Někteří Syřané, kteří dříve byli na straně povstalců, začínají údajně obracet, protože někteří z opozičních bojovníků zavádějí v oblastech, které ovládají, nábožensky netolerantní atmosféru a chovají se krutě k jinak smýšlejícím. Potíže také působí rozdrobenost opozice, která se skládá ze zhruba sta skupin, mezi kterými panují rozpory.

Změnit to měly zatím poslední přesuny na špici Národní koalice sil revoluce a syrské opozice, jak zní plný název největší střechové organizace rebelů, která zahrnuje Syrskou národní radu a řadu dalších uskupení. V čele této superkoalice stojí od této soboty nový předseda Ahmad Džarba. Je považován za člověka blízkého Saúdské Arábii, ale také spolupracuje s Michelem Kilu, sekulárním disidentem, který je považován za potenciální most k menšinám znepokojeným přílišným vlivem islamistů v opozičních řadách.

V pondělí, tedy krátce poté, co byl Džarba zvolen, ovšem odstoupil Ghasan Hittú, který po dobu čtyř měsíců vykonával funkci jakéhosi opozičního premiéra. Hittú, který měl mít na starosti správu těch částí Sýrie, které dobyla opozice. Svůj krok zdůvodnil tím, že se mu nepodařilo zformovat funkční vládu. Tím ovšem zpochybnil obraz stabilizace v řadách opozičních sil. Hittú byl po celou dobu pod velkým tlakem kvůli tomu, že byl považován za nástroj Muslimského bratrstva a Kataru, tedy státu, který se snažil zasahovat do záležitostí řady jiných arabských zemí. Kvůli jmenování Hittúa v minulosti odstoupil Muaz Chatíb, tedy bývalý předseda syrské opoziční koalice a vlastně tedy předchůdce Ahmada Džarby nového předsedy střechové koalice.

Ahmad Džarba je velmi vlivný muž pocházející z mocného východosyrského kmene Šamarů. Tento kmen žije i v Iráku, Jordánsku a Saúdské Arábii – právě Saúdi získali v Džarbovi svého člověka v čele syrské opoziční koalice. Předním rivalem Džarby v souboji o vedení koalice byl Mustafa Sabagh, kterého zas podporuje Katar. Souboj obou mužů byl rozhodnut až třetí den opoziční konference, kdy Džarba dostal těsnou většinu 55 hlasů oproti 52, které obdržel jeho soupeř. Toto těsné vítězství vyvolává obavy ze štěpení opozice na dva tábory. Mocenský souboj o vliv v Národní koalici sil revoluce a syrské opozice se projevil již v květnu při volbě jejího širšího vedení. Tam slavil spíše vítězství blok podporovaný Katarem a vedený generálním tajemníkem koalice Sabbaghem – mužem, kterému je přičítána přední zásluha při získávání peněz pro vojenské dodávky opozici. Přetlačování Kataru a Saúdské Arábie má zřejmě na provoz syrské opozice negativní dopad.

Shodou okolností se konala velká obměna kádrů i na opačné straně, totiž ve vedení vládnoucí strany Baas, z níž odešlo celé užší vedení. Čistku provedl prezident Asad, který ovšem sám v čele strany i státu zůstal. Z vedení Socialistické strany arabské obrody, známé jako Baas, odchází i viceprezident Farúk Šará, dlouholetý ministr zahraničí, odchází i řada členů bezpečnostních složek. Tyto změny jsou výsledkem kritiky jdoucí ze stranické základny, která je prý znepokojena vývojem v zemi. Jak jsme však konstatovali již v úterý, po vítězství u Kusajru se vládní armáda chystá na znovudobytí ztracených území v Homsu, Alepu nebo u Damašu. Navzdory všem potížím, kterými Sýrie prochází se zdá, že za poslední rok či dva se prezident Asad ani jeho režim necítili tak bezpečni, jako právě teď.