Jan Fingerland: Zlé Dánsko v hodné Evropě aneb Co obsahuje zákon na omezení imigrace

Vloni do Dánska přišlo více než 21 tisíc potenciálních azylantů, letos by to mělo být ještě o něco více. Sousední Švédsko sice přijímalo v přepočtu na hlavu ještě podstatně víc příchozích, ovšem i tak Dánové patřili k evropské špičce v počtu přijatých. Nyní se však i Dánům zdá, že jejich absorpční kapacita je již vyčerpána.

Jen tak lze vysvětlit obsah zákona, který prošel v úterý večer třetím čtením v parlamentu, byl drtivou většinou schválen a to i hlasy opozičních sociálních demokratů. Nyní už jen čeká na královnin podpis - a zákon je to opravdu poměrně tvrdý.

Podle nové úpravy si příchozí budou moci ponechat hotovost jen do výše přepočtu asi 34 tisíc korun českých. Podle některých výkladů budou muset po příchodu odevzdat i šperky a další cennosti, což zákonu vysloužilo přezdívku „šperkový zákon“. Výjimkou jsou předměty, které mají emocionální význam, jak jsou snubní prsteny.

Čtěte také

Zastánci zákona argumentují trojím způsobem. Zaprvé, značná část dávek, jídla, lékařské péče, vzdělání a dalších vymožeností, kterých se uchazečům o trvalý život v Dánsku poskytuje, musí každý Dán platit. Jde tedy prý jen o zrovnoprávnění cizinců a domácích.

Za druhé jde prý o něco, co by měl chápat každý, kdo chce žít v Dánsku, zemi vysoké životní úrovně i vysokých daní. Dánský sociální systém je prý založen na principu, že se stát stará o toho, kdo na to nemá, nikoli o toho, kdo prostředky má. A za třetí jde o praxi, kterou uplatňují už od 90. let ve Švýcarsku a nyní i v některých zemích Spolkové republiky.

Vlády a státníci chtějí ochranou hranic dosáhnout zastavení přívalu migrantů, jiní chtějí lidský příval prosívat důslednými kontrolami už při vstupu na evropskou půdu|foto: ČTK/AP, Boris Grdanoski,ČTK

Řada dánských politiků odpovídá na nesouhlas vyslovovaný zevnitř země, ale i ze strany OSN, OECD i Evropské unie, velmi rezolutně: o dánských zákonech se prý rozhoduje a bude rozhodovat v Kodani, nikoli v Bruselu.

Některé části zákona jsou ovšem velmi kontroverzní. Příchozí mají být policejně prohledáni a příliš drahé předměty jim budou zabaveny. To se Dánům, kteří žádají o sociální příspěvky a nemají mít podle zákona vlastní majetek, nestává.

Čtěte také

Nová norma také obsahuje další opatření, o kterých se mluví méně, protože zůstaly ve stínu zmíněného šperkového zákona. Slučování rodin, které dosud mělo být zpožděno o rok, bude nyní trvat až tři roky. Vzhledem k tomu, že samotné azylové řízení může trvat až několik let, bude praxe, podle kterých za imigranty přijíždí jejich rodiny, téměř znemožněny.

Podle kritiků to povede k tomu, že zájemci o azyl v Dánsku budou častěji přicházet v kompletních rodinách a eventuálně při tom i více riskovat své životy. Jsou tu i další opatření, které znemožňují získat trvalý pobyt pro lidi, kterým se nepodaří najít si trvalou práci a podobně.

Vražda v azylovém domě se odehrála hned za hranicemi v jižním Švédsku|foto: ČTK/AP, Adam Ihse,ČTK

Opatření má v samotném Dánsku velkou podporu, podle průzkumů považuje omezení imigrační vlny za nejdůležitější otázku dneška 70 procent dotázaných – a právě odrazení imigrantů je pravděpodobně skutečným hlavním motivem nového dánského zákona.

Dánové se domnívají, že svou část povinnosti vůči lidstvu už splnili a i oni vidí množící se problémy, jako jsou stížnosti na chování některých mladých mužů nebo vražda v azylovém domě, jež se odehrála hned za hranicemi v jižním Švédsku.

Čtěte také

Zároveň s tím se ale zavádějí opatření v dalších státech, například Norsko se snaží přimět imigranty, kteří přešli na severu přes hranici s Ruskem, aby se zase vrátili zpátky, Švédsko obnovilo hraniční kontroly a také v Německu a Rakousku reagují na dění ve Skandinávii tím, že se snaží přesunout pomyslné i reálné bariéry ještě před své hranice.

Dánsko si dokonce už v minulosti začalo předplácet inzeráty v libanonských tiskovinách, které mají varovat, že příchod do této země neznamená dostat se do ráje. Nejen Kodaň, ale i další státy dávají najevo, že už se necítí být morálně vázány zaopatřit každého příchozího. Kruh se tím uzavírá.

Dánsko bylo v roce 1951 prvním signatářem Dohody o právech uprchlíků. Nyní dánský premiér dodává, že staré dohody byly vytvořeny v jiné globální situaci a vzhledem k tomu, že okolnosti změnily, je čas změnit i zákony.