Jan Fingerland: Zemřel přední historik antisemitismu

Jeho rodiče pocházeli z Polska, ale on sám se narodil na jihu tehdy ještě sovětského Kazachstánu. Do Sovětského svazu jeho rodiče utekli před Hitlerem, ale také tam šli za svým snem o sociální rovnosti.

Našli něco jiného – například Wistrichův otec byl dvakrát uvězněn sovětskou tajnou policií NKVD. Tyto rodinné zážitky jakoby předurčily hlavní zájmy budoucího historika.

Robert Wistrich se zajímal o antisemitismus a nacismus, ale také socialismus a komunismus a osudy a motivace řady židovských revolucionářů.

Po válce se Wistrichovi vrátili do Polska, kde ale zjistili, že antisemitská atmosféra přežila i rok 1945. Odešli proto do Francie a později do Británie, kde Robert Wistrich vystudoval a stal se jedním z hvězdných studentů na univerzitě v Cambridge.

Kromě řady jiných aktivit se stal velmi produktivním historikem, který napsal desítky knih, řadu z nich průkopnických. Zajímal se také o osudy středoevropských Židů, o vztah mezi Nietzschem a nacismem nebo o židovský nacionalismus.

Čtěte také

Jeho opus magnum byly dějiny antisemitismu, které vyšly před několika lety pod názvem Smrtící posedlost (A Lethal Obsession). Tato publikace o 1200 stranách asi nikdy do češtiny přeložena nebude, ale kniha o Hitlerovi a kořenech antisemitismu česky vyšla.

Robert Wistrich byl také mimo jiné členem mezinárodní katolicko-židovské historické komise, která se zabývala postoji Vatikánu a papeže Pia XII. během let druhé světové války.

Jedním z jeho velkých témat posledních let byla nenávist k Židům v muslimských dějinách a zejména v nejnovějším období. Za zvláště vážnou považoval situaci přímo v Evropě.

Stěžoval si, že evropské vlády od tohoto tématu dávají ruce pryč. V rozhovoru, který poskytl nedlouho před smrtí, si postěžoval, že otázka muslimského antisemitismu v Evropě je zcela tabuizovaná.

Zároveň varoval, že pokud se evropští politici tomuto trendu nepostaví, projeví se v ještě větší a problematičtější podobě.

Antisemitismus považoval nejen za židovský problém, ale za projev patologických sklonů Evropy a za způsob, jakým Evropa zraňuje sama sebe.

Není však docela pravda, že by Wistrichovi nikdo nenaslouchal. Zemřel na srdeční selhání v Římě, kde se chystal vystoupit před italským senátem. Náhlá smrt však jeho plány zhatila.