Jan Fingerland: Usmíření po srílansku

Boje ukončila vláda v loňském roce, kdy během několika měsíců dobyla oblasti ovládané tamilskými povstalci, a tím - přinejmenším podle vlastních slov - definitivně vykořenila tamilský separatismus. Otázkou je, do jaké míry lze, a také do jaké míry je vítězná strana ochotná zúčtovat s uplynulou érou, a také případně s vlastními pochybeními.

Podle mnoha názorů srílanská vláda je sama se sebou spokojena, a nic vyšetřovat nehodlá. To neplatí absolutně, protože dnešek byl prvním dnem činnosti zvláštní komise, která se zejména k událostem posledních měsíců a závěrečné ofenzívy hodlá vrátit. Zaměří se však zejména na to, proč se v roce 2002 zhroutilo příměří mezi vládou – jež je tradičně převážně v držení Sinhálců – a Tamilskými tygry, tehdy ještě velmi silnými. Nehodlá tedy vyšetřovat to, co samotné Tamily, ale i mnohé země zajímá nejvíce. A totiž zda je pravda, že zejména v závěru třicetileté občanské války se armáda na tamilských územích chovala velmi nevybíravě.

Podle zvláštní zprávy organizace International Crisis Group zahynuly mezi lednem a květnem loňského roku desítky tisíc lidí, a další statisíce byly vyhnány ze svých domovů. Podle zprávy armáda vědomě ostřelovala děly oblasti s civilním obyvatelstvem a také záměrně mířila na nemocnice a centra, kde uprchlíci dostávali jídlo a ošetření. Proto zmíněná mezinárodní organizace vyzývá vládu, aby tato - prý dobře zdokumentovaná - obvinění vyšetřila a potrestala ty vysoce postavené civilní a vojenské představitele, kteří za problematickými rozhodnutími z dob bojů stojí. Žádá také, aby byla zpřístupněna centra, v nichž jsou zadržováni velitelé a bojovníci Tamilských tygrů, a aby tito lidé měli možnost se hájit veřejně a za pomocí právníků.

Zpráva je kritická i k tamilským povstalcům, a i je obviňuje z celé řady prohřešků vůči civilnímu obyvatelstvu. Většina potenciálních pachatelů je však mrtvá, protože armáda vloni v květnu organizaci Tygři osvobození tamilského Ílamu prakticky zcela zlikvidovala. Pro úplnost dodejme, že toto hnutí považovaly i západní země za teroristickou organizaci.

Nyní tedy vláda v Kolombu, jež je, jak jsme se již zmínili, převážně v rukou většinových Sinhálců, tvrdí, že vše proběhlo v pořádku, a také že tamilský separatismus byl spolu s vojenskou infrastrukturou Tamilských tygrů zcela vykořeněn. Na severu a východě ostrova však přetrvávají velmi tuhé restrikce, jako jsou kontrolní stanoviště, které komplikují pohyb v tamilských oblastech. Tamilové tedy sice pociťují úlevu z ukončení války, ale nemají pocit, že by byli osvobozeni, natož že se stali rovnoprávnou skupinou se stejnými právy a šancemi, jako mají Sinhálci. Požadavek největší tamilské strany - Tamilské národní aliance - na autonomii dnes zní jako vtip. Otázkou tedy je, zda válka skončila v hlavách lidí, a také zda vítězství vlády povede k trvalé stabilizaci situace, když poražení nemají pocit, že by se jim dostalo spravedlnosti.

Z Balkánu, ale i třeba ze Sierry Leone či Rwandy známe případy, kdy byly Společností národů zřízeny zvláštní mezinárodní soudy, se kterými nakonec začala spolupracovat i vláda dotčené země. Řada kdysi vysokých vojenských i politických představitelů byla dokonce odsouzena k dlouhým trestům odnětí svobody.

Z Jihoafrické republiky naopak pochází myšlenka komisí pravdy a usmíření, která nepočítá s potrestáním případných viníků, ale zaměřuje se na smíření stran sporu. Srílanské řešení nezapadá do žádného z těchto dvou příkladů. Ze zahraničí proto přicházejí výzvy k tomu, aby se Kolombo vyrovnalo s minulými činy lépe, a to tím spíše, že se považuje za úplného a definitivního vítěze, a má tedy volné ruce k velkorysosti. Prezidentem Srí Lanky je však člověk, který porážku Tamilských tygrů po třiceti letech vojenského úsilí považuje za své vlastní vítězství, a je otázka, zda bude někdy ochoten uhnout byť i na krok z dosavadní cesty. A to přesto, že do věci se vložila skupina několika desítek amerických kongresmanů, kteří oslovili ministryni zahraničí Hillary Clintonovou s tím, že má usilovat o nezávislé prošetření zejména závěru války. Také OSN vytvořila komisi, která má zvážit samostatné vyšetřování.

Srílanský případ může být do budoucna velmi důležitý pro stanovení příštích pravidel. International Cisis Group varuje, že by se takzvané „srílanské řešení“, neboli nijak neomezované nasazení armády, odmítání vyjednávat, nebo opomíjení humanitárních potřeb - mohlo stát návodem pro další země. Na druhou stranu je zcela zřejmé, že žádný, ani ten nejspravedlivější boj se neobejde bez civilních obětí, individuálních selhání nebo velmi tvrdých rozhodnutí, jak se to ukazuje i v případě bojů v Afghánistánu, kde civilisté možná přítomností zahraničních jednotek trpí více, než jsme si donedávna mysleli. Je tedy myslitelné považovat všechny pokusy o násilné řešení složité situace za morálně nepřijatelné, i když jsou použité metody někdy smrtonosné?

Mezinárodní společenství si také bude muset ujasnit rozdíl mezi jednotlivými případy – protože krvavé boje separatistů proti vládám za použití nevybíravých prostředků probíhají po celém světě, od tureckého Kurdistánu přes indický Kašmír až po západní Čínu. Západní země nejsou v podpoře vlád či povstalců, či naopak její kritice, zrovna konzistentní. Brání jim v tom psychologické bariéry i čistě politické zájmy. Srílanský případ nám tedy může posloužit jako jakýsi prubířský kámen.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.