Jan Fingerland: Seveřané debatují o žebrotě
Reportér někdejší předrevoluční československé televize se proslavil větou o tom, že „ve Stockholmu žebrá prakticky každý“. Tato věta by po třiceti letech zněla méně absurdně.
Švédsko zažívá bezprecedentní nárůst počtu žebrajících lidí. Jen za poslední rok jejich počet vrostl podle stanice SVT na dvojnásobek. Ve Stockholmu a okolí je momentálně něco přes čtyři tisíce lidí, kteří se živí žebrotou. Podobnou situaci zažívají také v Dánsku a Norsku.
Většina těchto žebrajících lidí pochází z romských rodin z Rumunska a Bulharska. Využívají skutečnosti, že po vstupu východobalkánských států do Evropské unie mohou jejich občané bez problémů překračovat hranice a zůstávat v ostatních členských zemích bez víza, pracovních nebo jiných povolení.
Pro společnosti, jako je ta švédská, představují pouliční žebráci politický, ale také psychologický problém. Na jedné straně bylo ve Švédsku žebrání až do 90. let prakticky neznámé a nemyslitelné.
Švédská představa o sociální solidaritě vyžadovala, aby státní a místní instituce pracovaly na úplném odstranění chudoby, stejně tak existoval silný společenský tlak na začlenění se a na tvrdou pracovní morálku a „společenskou užitečnost“ každého jednotlivce. Vidět na ulici zubožené lidi, kteří stojí s nataženou rukou a čekají na almužnu, je tedy pro mnoho Švédů jakousi výčitkou jejich vlastnímu svědomí.
Na druhou stranu byli obyvatelé Švédska zvyklí na to, že veřejný prostor byl vždy čistý, spořádaný a regulovaný, a že všichni lidé patřili do stejné společnosti. Přítomnost až tisíců cizích lidí, kteří žebrají nebo spí na ulici je stejně také těžké pro společnost přijmout jako dlouhodobý stav.
Debatu rozvířily také některé články a studie, které poukazovaly na to, že přinejmenším někteří žebráci jsou členy organizovaných gangů, že jsou do severní Evropy systematicky dopravováni, případně že jsou žebrající zneužívání kriminálními strukturami.
Zvyšoval se také tlak ze strany některých místních komunit, které chtěly získat možnost zasáhnout proti rozbíjení táborů na obecní nebo soukromé půdě – žebrající lidé se totiž objevili až na velmi odlehlých místech, jako je severošvédská Kiruna.
Nakonec dva opoziční poslanci ze strany Moderaterna napsali článek do listu Dagens Nyheter, v němž požadovali schválení zákona, který by právo žebrat nějakým způsobem omezil, zejména to, co označili za „organizované žebrání“. Jak oba politici napsali, „svoboda není absolutní“ a musí být omezena s ohledem na veřejný pořádek, bezpečnost a zdraví.
Vláda se nakonec rozhodla předložit kompromisní opatření. Podle jejího návrhu zákona nebude zakázáno žebrat, ale bude trestné, aby někdo čerpal zisk z žebrání jiného člověka – jde o úpravu již platného zákona proti pasáctví.
Zákon také omezuje právo zřizovat spontánní tábory, ale také chrání žebrající před násilím.
Objevily se také další studie, zejména ta, kterou vypracovala Skandinávská nadace pro sociální výzkum FAFO. Výzkumníci pomocí dotazníků zjišťovali, kdo vlastně žebráci jsou a jak vykonávají svou výdělečnou činnost.
Podle jejich závěrů nejsou důkazy o tom, že by žebrající lidé z balkánských států byli řízeni organizovaným zločinem, protože jejich zisk prý není dostatečně vysoký na to, aby přilákal kriminální struktury. Žebráci jsou však prý součástí velmi úzce propojených rodinných vazeb.
Podle výzkumu je také velký rozdíl mezi těmi, kteří zamířili do Švédska a těmi, kdo jsou nyní v Dánsku.
Zatímco ve Švédsku jsou to Romové z nejvíce marginalizovaných skupin, prakticky bez vzdělání a bez jakékoli pracovní zkušenosti, do Dánska přesídlili lidé s mnohem lepším zázemím a méně integrovaní do romské komunity v domovské zemi. V Norsku je prý skupina, která je zhruba někde mezi těmito ostatními dvěma kategoriemi.
Severské společnosti se s novým fenoménem postupně smiřují, protože jsou si vědomy toho, že rozdíl mezi chudobou těch, kdo přicházejí, a bohatstvím skandinávských zemí je příliš velký na to, aby fenomén žebráků zmizel sám od sebe.
Ovšem podle výzkumu deníku Aftonbladet je nejméně polovina Švédů pro to, aby se právo žebrat na ulici nějak omezilo zákonem.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
