Jan Fingerland: Pulitzery uděleny aneb Cena pro novináře a cena novinářů

Kategorií, v nichž lze ocenění získat, je více než dvacet, i když ne vždy jsou uděleny všechny ceny. Laureáti ve většině oborů musejí být Američané, přesto je možné říci, že témata, v nichž jsou zejména novinářské ceny udělovány, odrážejí globálně vnímanou sadu témat – přinejmenším podle poroty Kolumbijské univerzity.

Tak například cena za reportážní fotografii putuje do New York Times za sérii snímků z Nairobi, kde islamisté zaútočili na obchodní centrum, pracovníci Boston Globe zas získali ocenění za zpracování loňského bombového atentátu na bostonský maraton.

Agentura Reuters získala svého prvního Pulitzera za textovou kategorii, a to za dosud nedostatečně vnímaný osud ohrožených muslimů v západní Barmě. Reportérka Reuters byla také finalistkou v oboru investigativní žurnalistiky se svou sérií o nekalém obchodu s adoptovanými dětmi nebo list The Gazettte z Colorado Springs za špatné zacházení s americkými veterány.

Největší pozornost však samozřejmě přitáhla cena udělovaná za „veřejnou službu“, kterou žurnalistika americké společnosti nebo vůbec lidstvu může přinést. Tuto odměnu dostal britský list Guardian a americký Washington Post. V obou případech šlo o zpracování informací, které na veřejnost vynesl Edward Snowden.

Asi není třeba příliš připomínat, že tento bývalý zaměstnanec americké Národní bezpečnostní agentury odhalil rozsáhlé odposlouchávací programy NSA. Podle těchto informací americké tajné služby v nějaké míře odposlouchávaly, nebo spíše zachycovaly a registrovaly pro případný odposlech hovory desítek milionů amerických občanů.

Ocenění redaktorů Guardianu a Washington Postu pochválil ze svého ruského exilu sám Edward Snowden|foto:ČTK

Kromě toho se NSA zajímala o hovory několika desítek světových vůdců a dále se dostávala do účtů internetových služeb velkých amerických firem, jako je Google a Facebook.

Snowdenovo odhalení způsobilo obrovské škody americké prestiži a oslabilo vztahy se spřátelenými státy. Vedlo také k tomu, že prezident Obama i obě komory Kongresu přišli s vlastními iniciativami, které mají posílit dohled nad NSA a naopak oslabit schopnost NSA ohrožovat soukromí občanů.

Ocenění redaktorů Guardianu a Washington Postu pochválil ze svého ruského exilu sám Edward Snowden. Tedy muž, který měl mnohem více kritiky pro americké odposlouchávání než třeba pro ruskou mediální politiku – včetně odposlechů telefonních rozhovorů mezi ukrajinskými a evropskými politiky, které kdosi – pravděpodobně ruské tajné služby – zveřejňuje na internetu.

O tom, zda Snowdenovým cílem skutečně bylo jen ozdravit americký veřejný život, nebo zda chtěl USA poškodit, se dosud debatuje. Ocenění Kolumbijské univerzity je ovšem uděleno těm, kdo s těmito informacemi nakládali, nikoli Snowdenovi. Krom toho údaje o praxi NSA byly pravdivé a debata o nich – byť úřadům nepříjemná – je zcela legitimní.

Podle pulitzerovské poroty právě zmíněné dva listy dokázaly tuto debatu nejlépe zprostředkovat, a proto si zaslouží cenu za „veřejnou službu“. Na stránkách Washington Postu jeho bývalý dlouholetý pracovník Robert G. Kaiser nabízí své zamyšlení nad smyslem novinářských cen, včetně Pulitzerovy, tedy té v Americe nejprestižnější.

Logo|foto:Český rozhlas

Podle Kaisera jsou tato ocenění sporná. Jednak proto, že na jejich laureáty se stejně velmi rychle zapomene, i když udělení Pulitzerovy ceny dočasně může vést k posílení jejich ega nebo zvýšení platu. A také proto, že celý proces výběru vítězů je pochybný – závěrečnou volbu mají mnohdy v rukou lidé, kteří hodnocenému oboru příliš nerozumějí a navíc vybírají z omezeného počtu již předem vybraných kandidátů.

Jak Kaiser dodává, on sám to ví dobře, protože sám v několika porotách seděl. Přesto má smysl podle něj tyto ceny udělovat a nyní více než dříve. Staré americké listy se slavnou minulostí, jako byli či jsou Chicago Tribune, Philadelphia Inquirer nebo Miami Herald, odcházejí jeden za druhým do historie. Udílení prestižních cen přitahuje pozornost k těm, kteří mají za sebou kus poctivé práce.

Tato krize se týká tradiční, rozuměj seriózní žurnalistiky jako takové, protože placené noviny prohrávají svůj boj s neplacenými internetovými novinami. Do hry vstupují majitelé, jejichž ambicí není podporovat prestižní novinařinu, ale vydělat peníze nebo ovlivňovat veřejné mínění ve svůj prospěch. To se však zdaleka netýká jen Ameriky.