Jan Fingerland: Proč odstoupila egyptská vláda?

Jen málokterý kabinet měl náročnější práci. Ani po sesazení Husní Mubáraka se nepodařilo zklidnit společnost, natož pak stabilizovat ekonomiku. Současná egyptská realita je poznamenávaná takovými jevy, jako jsou neustálé stávky a protesty, nespokojeností s nedostatkem pracovních míst a aktuálně třeba i nevolí způsobenou nedostatkem plynu na vaření.

Egypt však nesouží jen ekonomické starosti, ale také zhoršující se bezpečnostní situace. Nejviditelnějším projevem tohoto trendu jsou teroristické atentáty, které ohrožují nejen život Egypťanů, ale také jejich živobytí. Bombové útoky, jako byl ten z minulého týdne, při němž zahynulo několik korejských turistů na Sinaji, je zásadním ohrožením jednoho z hlavních zdrojů přijmu Egypta, ale také jednoho z předních zdrojů pracovních míst, tedy turistického ruchu.

Biblávího kabinet se snažil s těmito bolestmi něco udělat, ale sedm měsíců by nebylo dost pro žádnou vládu na světě. Problémy Egypta jsou totiž hluboko uloženy do společenské dřeně a do ekonomických mechanismů vybudovaných během desítek let deformované ekonomiky založené na privilegovaném přístupu některých skupin ke zdrojům.

Přitom panují pochybnosti, že právě Biblávího kabinet byl tím nejzdatnějším. Místo řešení některých problémů se úřady soustředily spíše na vyřizování účtů s Muslimským bratrstvem, právě v těchto dnech měla proběhnout další fáze procesu se sesazeným islamistickým prezidentem Mursím, který čelí hned několika obžalobám. Místo toho soud nenápadně osvobodil skupinu policistů souzených za střelbu do demonstrantů během demonstrací v roce 2011, včetně střelby ze střech, jak jsme to nyní viděli také na Ukrajině.

Kromě toho se mašinérie, vyrábějící skutečné nebo iluzorní nepřátele, zaměřila na další procesy s příslušníky palestinského Hamasu, libanonského Hizballáhu, agenty Íránu a také izraelskými špiony. Vedle toho běží ještě soudy s nepohodlnými novináři, kteří prý propagují terorismus a sekulárními aktivisty, kteří kdysi stáli za první protimubárakovskou revolucí roku 2011 – průměrný Egypťan si může vybrat, koho bude považovat za největší hrozbu.

Neschopnost obnovit ekonomiku nebo udržet obraz Egypta ohroženého zvenčí i zevnitř však není tím hlavním důvodem, proč vláda opustila svá křesla tak náhle a tak rychle. Poslední jednání, na němž bylo v pondělí rozhodnuto o rozpuštění kabinetu, trvalo podle listu Al Ahram jen patnáct minut – šlo tedy nepochybně o předem dojednaný krok. Vysvětlení však žádné podáno nebylo.

Rezignace souvisí nejpravděpodobněji s tím, že zhruba za dva měsíce proběhnou prezidentské volby, v nichž má kandidovat jako předem jistý vítěz maršál Sísí. Ten je nejen náčelníkem generálního štábu, ale také ministrem obrany v právě odstoupivší vládě. Aby Sísí nemusel odstupovat sám, a také aby se odstřihl od jakýchkoli přehmatů Biblávího vlády, odstoupil raději celý kolektiv. Už předtím bylo rozhodnuto, že prezidentské volby budou předcházet volbám parlamentním, takže Sísího triumfálnímu vstupu k prezidentskému trůnu by nemělo nic bránit.

Sestavením dalšího provizorního kabinetu dočasný egyptský prezident Adlí Mansúr pověřil Ibráhíma Mahlába. Ten byl dosud ministrem výstavby v Biblávího vládě. Zajímavější však je, že je to veterán Mubárakovy Národní demokratické strany a tedy dokonalý příklad aparátčíka sterého režimu. Možná bychom nyní měli říkat – nového režimu, protože egyptské kolo se očividně právě uzavřelo.