Jan Fingerland: Proč chce Indie vlastní letadlovou loď

Počátky projektu spadají do konce 80. let, kdy začaly zastarávat letadlové lodě vyrobené pro Indii v Británii. Vývoj vlastní lodi zastavily ekonomické problémy Indie z počátku 90. let a po jeho obnovení na konci desetiletí zas věc zdržovaly nejen domácí potíže, ale i nespolehlivé dodávky ruských speciálních ocelí. Indové si tedy vyvinuli vlastní vysokopevnostní oceli, vyráběné ve státem vlastněných ocelárnách.

Opakované odklady nakonec vedly k tomu, že Indie musela před devíti lety koupit vysloužilou sovětskou loď a nechat si ji v Rusku modernizovat. I tato loď má technické problémy, které zatím zabránily jejímu uvedení do provozu. Nečekané náklady na její přestavbu navíc postihly i domácí projekt letadlové lodě. Jen tak na okraj poznamenejme, že nejen na předělané sovětské, ale i na letadlové lodi domácího indického původu budou přistávat převážně ruská letadla a vrtulníky, vedle strojů indických nebo britských. Je zřejmé, že Indie se při svém vyzbrojování neváže na jedinou zemi, ale také je patrné, že se snaží vyvážit západní vliv spoluprací s ruskými dodavateli.

Nyní je tedy první fáze INS Vikrant završena - hotov je trup lodi, nyní začne druhá fáze, vybavování lodi technickými zařízeními, od kabelů až po zázemí pro posádku. Po několikerých odkladech by měla být loď hotova v roce 2018, další dvě podobné by pak měly následovat. Proč vlastně Indie investuje tolik času a peněz do takového projektu? Jedna z odpovědí je prestiž. Indie prošla podobným vývojem jako Čína, i když za menší pozornosti Evropy. Také v Indii zaznamenávají už dlouhá léta rychlý hospodářský růst a také velký nárůst technologických schopností domácího průmyslu. Nadešel tedy čas ukázat, že Indie zvládá i výrobu letadlové lodi. To se sice neobešlo bez řady kiksů, ale projekt se hýbe kupředu. Je to už druhý úspěch indického námořnictva krátce poté, co byl uveden do provozu reaktor INS Arihant, první indické ponorky nesoucí balistické střely.

Nejde však jen o prestiž v povrchním smyslu, ale i v hlubším, strategickém významu. Indie se oprávněně cítí být velmocí, což ovšem přináší závazky dovnitř i vně země. Výsledkem projektu by měla být trojčlenná flotila letadlových lodí, na východní a západní pobřeží Indického subkontinentu by měla být nasazena jedna loď a třetí by byla v záloze. A to i pro případ nevojenských katastrof, protože dvousetšedesátimetrový kolos může sloužit i jako základna pro záchranné operace nebo jako výkonná výrobna pitné vody.

Vojenská zařízení jsou však v první řadě určená pro vojenské účely. Tradičním rivalem Indie je Pákistán a toto nepřátelství trvá – a to i na moři. Indie však také čelí čím dál většímu sebevědomí Číny, Peking například buduje námořní základnu v Indickém oceánu, tedy jaksi Indům přímo pod nosem. Mezi oběma zeměmi převládá opatrná spolupráce, zejména hospodářská. Panují ale také nejasnosti ohledně nepřesně vyznačených hranic a napjaté očekávání v otázce příštích indických ambicí, které rovněž rostou. Dillí pomocí projektů, jako je INS Vikrant, ukazuje, že se cítí být sebevědomou zemí, která si svou cestu určuje sama. A chce, aby to věděli v Londýně, Washingtonu, Islámabádu i v Pekingu.