Jan Fingerland: Prezidentské poučení z hurikánů

Oproti desítkám tisíc mrtvých v Japonsku zanechal za sebou pondělní vítr v uvozovkách jen čtyřiadvacet mrtvých, méně, než kolik říkaly první odhady. Je to relativně málo i vzhledem k tomu, že zasažené město Moore má třicet tisíc obyvatel. Pohled na zpustošenou krajinu ale není o nic méně hrozivý – vír postupoval třísetkilometrovou rychlostí a ničil vše v pruhu o šíři dva kilometry. Hurikán navíc postupuje nevypočitatelně a lidé mají jen čtvrt hodiny na to, aby reagovali na varování.

Jedním z důvodů, proč bylo v Oklahomě mrtvých relativně málo, je skutečnost, že řada lidí se ukryla v krytech nebo sklepech. Tragickou shodou okolností je smrt sedmi dětí, které se utopily ve sklepě své školy. Tam byly sice chráněny před větrem a troskami, ale ne před vodou, kterou s sebou vítr přinesl. Přesto se Američané začínají ptát, zda nešlo něco udělat předem – vždyť zejména Oklahoma je stát považovaný za křižovatku tornád, která ji zasahují každých několik let. Americký jih má mnohem méně sklepů než sever Spojených států. To souvisí s tím, že je zde teplejší klima než na severu, kde je sklepů potřeba, a navíc jsou zde lidé méně movití. Domy staví z lehkých dřevěných stěn a dřevotřískových desek, bez hlubokých základů.

Řešením jsou kryty, ale i těch je na jihu mnohem méně než na severu. Řada lidí tvrdí, že si kryty v ceně několika tisíc dolarů nemůže finančně dovolit. Existují fondy, které stavbu krytů dotují, ale přesto například v hrabství Oklahoma, kam spadá i městečko Moore, připadá na 260 tisíc soukromých staveb jen šest a půl tisíce krytů. Nyní se už rozběhla debata o tom, zda federální agentura pro mimořádné události dává na podpůrné programy dost peněz – její mluvčí nyní zdůrazňuje, že za dvacet let vydala agentura skoro šedesát milionů dolarů dotací na stavbu dvanácti tisíc krytů.

Peníze se vůbec staly velkým námětem pro politickou debatu. Oba republikánští senátoři za Oklahomu v lednu během vyostřených jednání o „finančním útesu“ hlasovali proti finanční pomoci z federálních peněz určené New Yorku a New Jersey po nedávných ničivých záplavách. Argumentovali, že tato pomoc musí být vyvážena škrty v jiných položkách a také že nemůže být určena na dlouhodobá opatření. Nyní se jim s obtížemi vysvětluje, proč by měly z federálního rozpočtu jít peníze na podporu jejich vlastního státu postiženého jen pár měsíců před tím.

Mimořádnou snahu vyvíjí také prezident Obama, který má před sebou případ svého předchůdce George Bushe. Tohoto prezidenta si bude řada Američanů pamatovat ve špatném světle kvůli hurikánu Katrina z roku 2005, na který podle řady lidí reagoval pozdě a necitlivě. Záběry na zničený New Orleans a dlouhé období, kdy se ve městě rabovalo, a postižení nedostali žádné důstojné přístřeší, Bushe zřejmě přežije. Obama proto o Oklahomu okamžitě vyjádřil mimořádný zájem a vyslal do tohoto státu nejen mnoho povzbuzujících slov a šéfa agentury pro řešení naléhavých situací, ale i příslib pomoci z federálních peněz.

Obama za sebou má, podobně jako před ním Bush, relativně nepovedené období bez velkých úspěchů na domácím poli. Nemůže si tedy dovolit udělat chybu v případě, že se má osvědčit jako manažer. V poslední době ho navíc provází pachuť skandálku, v němž daňový úřad projevoval přílišný zájem o prezidentovy kritiky. Nyní tedy má Obama před sebou šanci využít Oklahomu jako bod obratu. I když přísně vzato na tom tolik nezáleží, vždyť prezident Bush byl v New Orleans třináctkrát a pro státy postižené Katrinou vymohl na Kongresu pomoc ve výši sto dvaceti šesti miliard dolarů. Přesto to jeho negativní image to nezměnilo. Hurikány jsou nevyzpytatelné a své oběti si nevybírají – a to ani v politice.