Jan Fingerland: Patálie v Jeruzalémě

Určité napětí je však ve vzduchu i v Jeruzalémě, kde se třetina obyvatel hlásí k islámu a za svou přední svatyni považují mešitu Al Aksá na Chrámové hoře. Nad letošním Ramadánem se vznáší otazníky týkající se – snad – blížících se izraelsko-palestinských rozhovorů, které se snaží zorganizovat americký ministr John Kerry. K napětí přispívá i skutečnost, že letos připadl na ramadán také židovský svátek Tiša be Av, devátý den měsíce avu. Jde o nejsmutnější den židovské historie, protože v tento den byl dvakrát zničen starověký židovský Chrám v Jeruzalémě, nejdříve Babylóňany, pak i Římany. Na 9. av ovšem připadají i vyhnání židů z Anglie nebo Španělska v 13. a 15. století, vyhlášení plánu na vyvraždění židů během nacistické éry nebo začátek ničení varšavského ghetta.

Náboženskou závažnost tomuto svátku dodává právě dvojí výročí zničení Chrámu – jeho zánik, ale také případná obnova třetího chrámu v mesiášské éře je osou náboženských židovských dějin. Potíž je, že oslava devátého avu se v Jeruzalémě soustředí k Chrámové hoře, kde však už mnoho staletí stojí posvátné místo islámu a kde místo židovského Chrámu stojí jedna z předních mešit Al Aksá. Provoz na Chrámové hoře je obvykle organizován tak, že do posvátného okrsku nemuslimové vstoupit mohou, ale jen v době, kdy se tam nemodlí muslimové. Izraelský stát i jeruzalémská policie tím chtějí zabránit jakýmkoli incidentům na tomto nábožensky i politicky citlivém místě.

Právě na svátek 9. avu, který připadl na toto úterý, židé očekávali, že se na místě zničeného Chrámu budou moci pomodlit. Ukázalo se, že se na Chrámovou horu nedostanu, ne proto, že by jim v tom zabránili sami muslimové, ale proto, že jim vstup zakázala izraelská policie. Ta se odvolávala na obavy ze střetů, které by v posvátném okrsku mohly nastat. A tak zatímco židé stáli za zábranami, tisíce muslimů proudily na Chrámovou horu, což vyvolalo velkou hořkost. Policie zastavila i dva izraelské pravicové politiky a odmítla respektovat jejich poslaneckou imunitu. Část nacionalistické pravice se věci chytila a tvrdí, že odvolávání se na obavy z nepřátelské muslimské reakce na vstup židů do chrámového okrsku jsou vlastně odměnou Palestincům za minulé násilnosti. Židé tedy zůstali odkázáni na modlitbu u takzvané Zdi nářků za vnějším obvodem chrámového okrsku, zatímco uvnitř byli jen muslimové.

Citlivost celé věci zvýšila zpráva z Evropy, podle které bude Unie nyní rozlišovat mezi mezinárodně uznávaným izraelským územím a územími, které Izrael obsadil až v Šestidenní válce. Jde o tom, že Unie nebude nijak podporovat instituce sídlící za hranicí Izraele, jak ji pro sebe definuje Evropa. Území, které Unie považuje za okupované, však zahrnuje nejen Chrámovou horu, ale i celou židovskou čtvrť v Jeruzalémě včetně Zdi nářků. Vypadá to, jakoby v tentýž okamžik, kdy si miliony židů připomínají ztrátu Jeruzaléma, oznámily evropské státy Izraelcům, že Jeruzalém považují za palestinské území.

Izraelský premiér Netanjahu se proti evropskému postupu ohradil s tím, že o izraelských hranicích nemohou rozhodovat třetí státy. Všeobecně se očekává, že v budoucí izraelsko-palestinské dohodě se přinejmenším židovská čtvrť a Zeď nářků stanou součástí Izraele. Samotné Chrámové hory s pozůstatky Chrámu, který si židé o 9. avu připomínají, se však žádný palestinský politik nebude chtít vzdát. Jakákoli definitivní dohoda však může být ještě velmi vzdálená a téměř všichni se shodují na tom, že pro letošek bude stačit, když v souvislosti s ramadánem i 9. avem nedojde k žádným násilnostem.