Jan Fingerland: Obamův meč ve východní Asii

To může člověka napadnout v souvislosti s obřím vojenským cvičením, které od pondělí probíhá na Filipínách. Společné manévry několika tisíců mužů a žen se soustředí na námořní bezpečnost, ať už v případě přírodní a humanitární katastrofy, a nebo vojenského ohrožení Filipín.

Cvičení zvané Balitakan, tedy cosi jako „bok po boku“, se koná v západní a severní části Filipín na okraji Jihočínského moře. A to není nijak bezvýznamný detail. Jde totiž o oblast, v níž se střetají zájmy Filipín s nároky několika jiných států, zejména však Číny.

Teprve v tomto světle je vidět dosah Obamovy cesty do východní Asie koncem dubna. Obama navštívil Japonsko, Jižní Koreu, Malajsii a právě Filipíny. Ve všech těchto zemích hovořil o amerických zárukách bezpečnosti – a všechny tyto země skutečně mají různé bolístky a vleklé pohraniční spory.

Například v Jižní Koreji se hovořilo zejména o hrozbě ze severu Korejského poloostrova, totéž platí i pro Japonsko. Ve skutečnosti se však v řadě východoasijských zemí, včetně těch, které Obama tentokrát nenavštívil, mluví o Číně a její zvýšené asertivitě při prosazování vlastního názoru na platné námořní hranice a jihu a jihovýchodu kontinentu.

Čtěte také

To platí i pro Filipíny. Jde o strategickou oblast v Jihočínském moři, kterým procházejí významné námořní trasy a v němž pravděpodobně jsou rozsáhlá naleziště nerostných surovin, včetně ropy.

O řetěz skalisek se vede spor mezi Filipínami a Čínou, na část území si dělají nároky i Brunej, Malajsie, Tchaj-wan a Vietnam – a takřka všechny se dívají právě na Ameriku jako na arbitra, případně i ochránce, což je obrázek velmi odlišný ve srovnání s vnímáním USA v Evropě nebo Jižní Americe.

Barack Obama a japonský císař Akihito s manželkou Michiko|foto: ČTK/AP, Carolyn Kaster,ČTK

Samotné Filipíny zatím ve sporu o ostrovy v Jihočínském moři zcela přirozeně tahaly za kratší konec provazu. V roce 2012 čínské loďstvo obsadilo jeden sporný útes svými plavidly a blokovalo jiné skalisko, na němž nechali Filipínci několik let před tím schválně ztroskotat svou transportní loď, aby tak stvrdili svou přítomnost.

Koncem dubna Obama během návštěvy Filipín znovu potvrdil, že americká vláda je připravena ručit za filipínské území – podobně, jak se stalo též v Jižní Koreji při podobné příležitosti. Krátce před jeho příletem byla také uzavřena nová dohoda o vojenské spolupráci. Ta mimo jiné zpřístupňuje čtyři filipínské základny americké armádě.

Čtěte také

Proti dohodě se vyslovovali někteří levicoví aktivisté a připomínali americkou přítomnost na Filipínách, která skončila v roce 1992. Růst čínské moci a obavy z plánů Pekingu však tyto hlasy značně tlumí. Připomeňme, že dnes i Vietnam považuje Ameriku za důležitou součást své vlastní bezpečnosti – a to právě s ohledem na Čínu.

Obamova slova o „skálopevném postoji“ Washingtonu kontrastovala s jeho nepříliš ostrým vystupováním v jiných krizích, například té právě probíhající na Ukrajině. Obama, jako možná první americký prezident, však zcela zřetelně nepovažuje Evropu, a dokonce už ani Blízký východ za prioritu americké zahraniční politiky.

Mapa Východočínského moře |foto: CIA World Factbook

To se u nás nebere příliš na vědomí. Místo toho buduje schopnost amerických sil prosazovat americkou vůli na jiné části glóbu, zcela v souladu s dlouhodobou americkou tradicí.

Důležité však také je uvědomit si, že nejsou dva Obamové, ale jen jeden. Proto americký prezident zdůraznil i při příležitosti zesílené spolupráce s Filipínami, že zájmem Ameriky není konfrontovat Čínu, ale zajistit dodržování mezinárodně uznaných pravidel a zasadit se o řešení konfliktů smírnou cestou. Ve východní Asii ovšem k hezkým slovům přidal ještě meč.